Príslovia 29
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Човек који по карању остаје тврдоглав, уједанпут ће пропасти, да неће бити лека.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Кад се умножавају праведници, весели се народ; а кад влада безбожник, уздише народ.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Ко љуби мудрост, весели оца свог; а ко се дружи с курвама, расипа своје добро.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Цар правдом подиже земљу; а ко узима мито, сатире је.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Ко ласка пријатељу свом, разапиње мрежу ногама његовим.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
У греху је злог човека замка, а праведник пева и весели се.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Праведник разуме парбу невољних, а безбожник не мари да зна.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Подсмевачи распаљују град, а мудри утишавају гнев.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Мудар човек кад се пре с лудим, или се срдио или смејао, нема мира.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Крвопије мрзе на безазленога, а прави се брину за душу његову.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Сав гнев свој излива безумник, а мудри уставља га натраг.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Који кнез слуша лажне речи, све су му слуге безбожне.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Сиромах и који даје на добит сретају се; обојици Господ просветљује очи.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Који цар право суди сиромасима, његов ће престо стајати довека.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Прут и кар дају мудрост, а дете пусто срамоти матер своју.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Кад се умножавају безбожници, умножавају се греси, а праведници ће видети пропаст њихову.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Карај сина свог, и смириће те, и учиниће милину души твојој.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Кад нема утваре, расипа се народ; а ко држи закон, благо њему!
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Речима се не поправља слуга, јер ако и разуме, опет не слуша.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Јеси ли видео човека наглог у беседи својој? Више има надања од безумног него од њега.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Ако ко мази слугу од малена, он ће најпосле бити син.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Гневљив човек замеће свађу, и ко је напрасит, много греши.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Охолост понижује човека, а ко је смеран духом, добија славу.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Ко дели с лупежем, мрзи на своју душу, чује проклетство и не проказује.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Страшљив човек меће себи замку; а ко се у Господа узда, биће у високом заклону.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Многи траже лице владаочево, али је од Господа суд свакоме.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Праведнима је мрзак неправедник, а безбожнику је мрзак ко право ходи.
