Príslovia 29
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Ein mann som etter mykje refsing endå er ein stivnakke, vil brått verta broten ulækjeleg sund.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Når rettferdige aukar i tal, då gled seg folket, men når gudlaus mann kjem til styre, sukkar folket.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Den som elskar visdom, gled sin far, men den som gjeng i lag med skjøkjor, øyder eiga si.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Ein konge held landet sitt uppe med rett, men ein skattekrevjar legg det i øyde.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Ein mann som smeikjer for næsten sin, breider ut eit net for føterne hans.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Ein vond manns misgjerd er snara for honom, men rettferdig mann fegnast og gled seg.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Den rettferdige syter for stakarens sak, den gudlause hev ikkje greida på noko.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Spottarar øser upp ein by, men vismenner stiller vreiden.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Når vismann fører sak mot dåren, vert dåren sinna og lær, og kann’kje vera still.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Dei blodfuse hatar ein skuldlaus mann, og stend dei ærlege etter livet.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Alt sitt sinne slepper dåren ut, men vismannen døyver det til slutt.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Agtar ein hovding på lygneord, er alle hans tenarar nidingar.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Fatigmann og valdsmann råkast, Herren gjev deim båe augneljos.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Ein konge som dømer småfolk rett, hans kongsstol stend æveleg fast.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Ris og age gjev visdom, men ein agelaus gut fører skam yver mor si.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Når dei gudlause aukar, so aukar syndi, men dei rettferdige skal sjå med lyst på deira fall.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Aga son din, so vil han vera deg til hugnad og gjeva lostemat til sjæli di.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Utan profetsyn vert folket vilt, men sæl er den som held lovi.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Med ord let trælen seg ikkje tukta, for han skynar deim vel, men bryr seg’kje um deim.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Ser du ein mann som er snar til å tala, dåren gjev større von enn han.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Kjæler du trælen upp frå hans ungdom, vil han vanvyrda deg til slutt.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Sinna mann valdar trætta, og brålyndt mann gjer mang ei misgjerd.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Mannsens ovmod fører til fall, men den audmjuke vinn seg æra.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Den som helar med tjuven, hatar sitt liv, han høyrer dei tek han i eid, men gjev ingi vitring.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Manne-rædsla legg snaror, men den som lit på Herren, vert berga.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Mange vil te seg fram for ein styrar, men frå Herren fær kvar mann sin rett.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Ein styggedom for rettferdige er ein urettferdig mann, og ein styggedom for den gudlause er den som fer ærleg fram.
