Príslovia 29
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
L’uomo che, essendo spesso ripreso, irrigidisce il collo, sarà di subito fiaccato, senza rimedio.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Quando i giusti son numerosi, il popolo si rallegra: ma quando domina l’empio, il popolo geme.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
L’uomo che ama la sapienza, rallegra suo padre; ma chi frequenta le meretrici dissipa i suoi beni.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Il re, con la giustizia, rende stabile il paese; ma chi pensa solo a imporre tasse, lo rovina.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
L’uomo che lusinga il prossimo, gli tende una rete davanti ai piedi.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Nella trasgressione del malvagio v’è un’insidia; ma il giusto canta e si rallegra.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Il giusto prende conoscenza della causa de’ miseri, ma l’empio non ha intendimento né conoscenza.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
I beffardi soffian nel fuoco delle discordie cittadine, ma i savi calmano le ire.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Se un savio viene a contesa con uno stolto, quello va in collera e ride, e non c’è da intendersi.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Gli uomini di sangue odiano chi è integro, ma gli uomini retti ne proteggono la vita.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Lo stolto dà sfogo a tutta la sua ira, ma il savio rattiene la propria.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Quando il sovrano dà retta alle parole menzognere, tutti i suoi ministri sono empi.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Il povero e l’oppressore s’incontrano; l’Eterno illumina gli occhi d’ambedue.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Il re che fa ragione ai miseri secondo verità, avrà il trono stabilito in perpetuo.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
La verga e la riprensione dànno sapienza; ma il fanciullo lasciato a sé stesso, fa vergogna a sua madre.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Quando abbondano gli empi, abbondano le trasgressioni; ma i giusti ne vedranno la ruina.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Correggi il tuo figliuolo; egli ti darà conforto, e procurerà delizie all’anima tua.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Quando non c’è visioni, il popolo è senza freno; ma beato colui che osserva la legge!
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Uno schiavo non si corregge a parole; anche se comprende, non ubbidisce.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Hai tu visto un uomo precipitoso nel suo parlare? C’è più da sperare da uno stolto che da lui.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Se uno alleva delicatamente da fanciullo il suo servo, questo finirà per voler essere figliuolo.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
L’uomo iracondo fa nascere contese, e l’uomo collerico abbonda in trasgressioni.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
L’orgoglio abbassa l’uomo, ma chi è umile di spirito ottiene gloria.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Chi fa società col ladro odia l’anima sua; egli ode la esecrazione e non dice nulla.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
La paura degli uomini costituisce un laccio, ma chi confida nell’Eterno è al sicuro.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Molti cercano il favore del principe, ma l’Eterno fa giustizia ad ognuno.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
L’uomo iniquo è un abominio per i giusti, e colui che cammina rettamente è un abominio per gli empi.
