Príslovia 29
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
人屢次受責罰，仍然硬着頸項； 他必頃刻敗壞，無法可治。
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
義人增多，民就喜樂； 惡人掌權，民就歎息。
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
愛慕智慧的，使父親喜樂； 與妓女結交的，卻浪費錢財。
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
王藉公平，使國堅定； 索要賄賂，使國傾敗。
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
諂媚鄰舍的， 就是設網羅絆他的腳。
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
惡人犯罪，自陷網羅； 惟獨義人歡呼喜樂。
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
義人知道查明窮人的案； 惡人沒有聰明，就不得而知。
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
褻慢人煽惑通城； 智慧人止息眾怒。
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
智慧人與愚妄人相爭， 或怒或笑，總不能使他止息。
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
好流人血的，恨惡完全人， 索取正直人的性命。
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
愚妄人怒氣全發； 智慧人忍氣含怒。
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
君王若聽謊言， 他一切臣僕都是奸惡。
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
貧窮人、強暴人在世相遇； 他們的眼目都蒙耶和華光照。
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
君王憑誠實判斷窮人； 他的國位必永遠堅立。
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
杖打和責備能加增智慧； 放縱的兒子使母親羞愧。
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
惡人加多，過犯也加多， 義人必看見他們跌倒。
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
管教你的兒子，他就使你得安息， 也必使你心裏喜樂。
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
沒有異象，民就放肆； 惟遵守律法的，便為有福。
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
只用言語，僕人不肯受管教； 他雖然明白，也不留意。
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
你見言語急躁的人嗎？ 愚昧人比他更有指望。
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
人將僕人從小嬌養， 這僕人終久必成了他的兒子。
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
好氣的人挑啟爭端； 暴怒的人多多犯罪。
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
人的高傲必使他卑下； 心裏謙遜的，必得尊榮。
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
人與盜賊分贓，是恨惡自己的性命； 他聽見叫人發誓的聲音，卻不言語。
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
懼怕人的，陷入網羅； 惟有倚靠耶和華的，必得安穩。
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
求王恩的人多； 定人事乃在耶和華。
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
為非作歹的，被義人憎嫌； 行事正直的，被惡人憎惡。
