Príslovia 28
1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
Fogem os ímpios, sem que ninguém os persiga; mas qualquer justo está confiado como o filho do leão.
2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
Pela transgressão da terra são muitos os seus príncipes, mas por homens prudentes e entendidos a sua continuação será prolongada.
3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
O homem pobre que oprime aos pobres é como chuva impetuosa, com que há falta de pão.
4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
Os que deixam a lei louvam o ímpio; porém os que guardam a lei pelejam contra eles.
5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Os homens maus não entendem o juízo, mas os que buscam ao Senhor entendem tudo.
6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
Melhor é o pobre que anda na sua sinceridade do que o perverso de caminhos, ainda que seja rico.
7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
O que guarda a lei é filho entendido, mas o companheiro dos comilões envergonha a seu pai.
8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
O que aumenta a sua fazenda com usura e onzena, o ajunta para o que se compadece do pobre.
9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
O que desvia os seus ouvidos de ouvir a lei até a sua oração será abominável.
10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
O que faz com que os retos errem num mau caminho ele mesmo cairá na sua cova: mas os bons herdarão o bem.
11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
O homem rico é sábio aos seus próprios olhos, mas o pobre que é entendido o esquadrinha.
12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
Quando os justos exultam, grande é a glória; mas quando os ímpios sobem, os homens se andam escondendo.
13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
O que encobre as suas transgressões nunca prosperará, mas o que as confessa e deixa alcançará misericórdia.
14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
Bem-aventurado o homem que continuamente teme: mas o que endurece o seu coração virá a cair no mal.
15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
Como leão bramante, e urso faminto, assim é o ímpio que domina sobre um povo pobre.
16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
O príncipe falto de inteligência também multiplica as opressões, mas o que aborrece a avareza prolongará os seus dias.
17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
O homem carregado do sangue de qualquer pessoa fugirá até à cova: ninguém o retenha.
18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
O que anda sinceramente salvar-se-a, mas o perverso em seus caminhos cairá logo.
19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
O que lavrar a sua terra virá a fartar-se de pão, mas o que segue a ociosos se fartará de pobreza.
20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
O homem fiel abundará em bençãos, mas o que se apressa a enriquecer não será inocente.
21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
Ter respeito à aparência de pessoas não é bom, porque até por um bocado de pão prevaricará o homem
22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
O que se apressa a enriquecer é homem de mau olho, porém não sabe que há de vir sobre ele a pobreza.
23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
O que repreende ao homem depois achará mais favor do que aquele que lisongeia com a língua.
24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
O que rouba a seu pai, ou a sua mãe, e diz: Não há transgressão; companheiro é do homem dissipador.
25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
O altivo de ânimo levanta contendas, mas o que confia no Senhor engordará.
26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
O que confia no seu coração é insensato, mas o que anda em sabedoria ele escapará.
27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
O que dá ao pobre não terá necessidade, mas o que esconde os seus olhos terá muitas maldições.
28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
Quando os ímpios se elevam, os homens se andam escondendo, mas quando perecem, os justos se multiplicam.
