Príslovia 27
1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
Rosa deg ikkje av morgondagen, for du veit ikkje kva ein dag ber i fang.
2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
Lat ein annan rosa deg; ikkje din eigen munn, ein framand og ei dine eigne lippor!
3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
Stein er tung, og sand veg mykje, men tyngre enn båe er dåreharm.
4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
Sinne er fælslegt, og vreide ein flaum, men kven kann standa seg mot åbryskap?
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
Betre er openberrleg refsing enn kjærleik som held seg duld.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
Trugne er slag av venehand, og mange er uvens kyssar.
7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
Den mette trakkar på honning, men den svoltne tykkjer alt beiskt er søtt.
8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
Som ein fugl som rømer frå reiret sitt, er ein mann som rømer frå heimen sin.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
Olje og røykjelse hjarta gled, og søte venar-ord frå rådvis sjæl.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
Slepp ikkje frå deg venen din og far din’s ven, so du lyt heim til bror din når du er i naud! Ein granne nær attmed er betre enn ein bror langt burte.
11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
Vert vis, min son, og gled mitt hjarta, so eg kann svara den som spottar meg!
12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
Den kloke ser fåren, gøymer seg; fåmingar renner fram og lyt bøta for det.
13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
Tak klædi hans, for han hev borga for ein annan, og panta honom for ei framand kvinna!
14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
Den som høgmælt signar sin ven um morgonen tidleg, han skal få det tilrekna som ei forbanning.
15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
Si-drop frå taket ein regndag og ei trættekjær kvinna likjest kvarandre.
16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
Den som held på henne, held på vind, og handi hans triv i olje.
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
Jarn sliper jarn, og den eine mannen sliper den andre.
18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
Den som agtar fiketreet sitt, fær eta frukti av det, den som tek vare på sin herre, skal få æra.
19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
Som andlit seg speglar mot andlit i vatnet, so menneskjehjarta mot menneskje.
Helheim og avgrunn vert ikkje mette, og menneskjeaugo vert ikkje mette. (Sheol h7585)
21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
Diglen røyner sylvet og omnen gullet, og ein mann vert røynd av sin ros.
22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
Um du støyte uvitingen i mortelen med støytaren i hop med gryn, so vilde ikkje vitløysa vika ifrå han.
23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
God greide lyt du hava på koss sauerne dine ser ut, og agta vel på buskapen din!
24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
For velstand varer ikkje æveleg, og ikkje ei kruna frå ætt til ætt.
25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
Men er høyet burte og håi kjem att, og fjellgras vert sanka i hop,
26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
då hev du lamb til klæde, og bukkar til å kjøpa deg åker for,
27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
og geitemjølk nok til mat for deg, til mat for huset ditt og til livsupphald for gjentorne dine.
