Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Yaz ortasında kar, hasatta yağmur uygun olmadığı gibi, Akılsıza da onur yakışmaz.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Öteye beriye uçuşan serçe Ve kırlangıç gibi, Hak edilmemiş lanet de tutmaz.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Ata kırbaç, eşeğe gem, Akılsızın sırtına da değnek gerek.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Akılsıza ahmaklığına göre karşılık verme, Yoksa sen de onun düzeyine inersin.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Akılsıza ahmaklığına uygun karşılık ver, Yoksa kendini bilge sanır.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Akılsızın eliyle haber gönderen, Kendi ayaklarını kesen biri gibi, Kendine zarar verir.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Akılsızın ağzında özdeyiş, Kötürümün sarkan bacakları gibidir.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Akılsızı onurlandırmak, Taşı sapana bağlamak gibidir.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Sarhoşun elindeki dikenli dal ne ise, Akılsızın ağzında özdeyiş de odur.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Oklarını gelişigüzel fırlatan okçu neyse, Yoldan geçen akılsızı ya da sarhoşu ücretle tutan da öyledir.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Ahmaklığını tekrarlayan akılsız, Kusmuğuna dönen köpek gibidir.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Kendini bilge gören birini tanıyor musun? Akılsız bile ondan daha umut vericidir.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Tembel, “Yolda aslan var, Sokaklarda aslan dolaşıyor” der.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Menteşeleri üzerinde dönen kapı gibi, Tembel de yatağında döner durur.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Tembel elini sahana daldırır, Yeniden ağzına götürmeye üşenir.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Tembel kendini, Akıllıca yanıt veren yedi kişiden daha bilge sanır.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Kendini ilgilendirmeyen bir kavgaya bulaşan kişi, Yoldan geçen köpeği kulaklarından tutana benzer.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Ateşli ve öldürücü oklar savuran bir deli neyse, Komşusunu aldatıp, “Şaka yapıyordum” Diyen de öyledir.
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Odun bitince ateş söner, Dedikoducu yok olunca kavga diner.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Kor için kömür, ateş için odun neyse, Çekişmeyi alevlendirmek için kavgacı da öyledir.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Dedikodu tatlı lokma gibidir, İnsanın ta içine işler.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Okşayıcı dudaklarla kötü yürek, Sırlanmış toprak kaba benzer.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Yüreği nefret dolu kişi sözleriyle niyetini gizlemeye çalışır, Ama içi hile doludur.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Güzel sözlerine kanma, Çünkü yüreğinde yedi iğrenç şey vardır.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Nefretini hileyle örtse bile, Kötülüğü toplumun önünde ortaya çıkar.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Başkasının kuyusunu kazan içine kendi düşer, Taşı yuvarlayan altında kalır.
28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Yalancı dil incittiği kişilerden nefret eder, Yaltaklanan ağızdan yıkım gelir.
