Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Kao snijeg u ljeto i dažd o žetvi, tako ne dolikuje bezumnome èast.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Kao vrabac kad prhne i lasta kad odleti, tako kletva nezaslužena neæe doæi.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Biè konju, uzda magarcu, a batina bezumnicima na leða.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Ne odgovaraj bezumniku po bezumlju njegovu, da ne budeš i ti kao on.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Odgovori bezumniku prema bezumlju njegovu, da ne misli da je mudar.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Ko šalje bezumnika da mu što svrši, on otsijeca sebi noge i pije nepravdu.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Kako hromi hramlje nogama svojim, taka je besjeda u ustima bezumnijeh.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Kao da baca dragi kamen u gomilu kamenja, tako radi ko èini èast bezumnome.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Kao trn kad doðe u ruku pijanome, taka je besjeda u ustima bezumnijeh.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Mnogo muke zadaje svjema ko plaæa bezumniku i ko plaæa prestupnicima.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Kao što se pas povraæa na svoju bljuvotinu, tako bezumnik ponavlja svoje bezumlje.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Jesi li vidio èovjeka koji misli da je mudar? više ima nadanja od bezumnoga nego od njega.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Ljenivac govori: ljuti je lav na putu, lav je na ulicama.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Kao što se vrata obræu na èepovima svojim, tako ljenivac na postelji svojoj.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Ljenivac krije ruku svoju u njedra, teško mu je prinijeti je k ustima.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Ljenivac misli da je mudriji od sedmorice koji odgovaraju razumno.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Psa za uši hvata ko se prolazeæi žesti za tuðu raspru.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Kakav je bezumnik koji baca iskre i strijele smrtne,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
Taki je svaki koji prevari bližnjega svojega pa onda veli: šalio sam se.
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Kad nestane drva, ugasi se oganj; tako kad nema opadaèa, prestaje raspra.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Ugalj je za žeravicu, drva za oganj, a èovjek svadljivac da raspaljuje svaðu.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Rijeèi su opadaèeve kao rijeèi izbijenijeh, ali slaze unutra u trbuh.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Kao srebrna pjena kojom se obloži crijep, take su usne neprijateljske i zlo srce.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Nenavidnik se pretvara ustima svojim, a u srcu slaže prijevaru.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Kad govori umiljatijem glasom, ne vjeruj mu, jer mu je u srcu sedam gadova.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Mržnja se pokriva lukavstvom, ali se zloæa njezina otkriva na zboru.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Ko jamu kopa, u nju æe pasti; i ko kamen valja, na njega æe se prevaliti.
28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Jezik lažan mrzi na one koje satire, i usta koja laskaju grade pogibao.
