Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Comme la neige en été, et comme la pluie dans la moisson, ainsi la gloire ne sied pas à un sot.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Comme le moineau qui va çà et là, et l’hirondelle qui vole, ainsi la malédiction sans cause n’arrivera point.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Le fouet est pour le cheval, la bride pour l’âne, et la verge pour le dos des sots.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Ne réponds pas au sot selon sa folie, de peur que toi aussi tu ne lui ressembles.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Réponds au sot selon sa folie, de peur qu’il ne soit sage à ses propres yeux.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Celui qui envoie des messages par la main d’un sot, se coupe les pieds [et] boit l’injustice.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Les jambes du boiteux sont sans force: tel est un proverbe dans la bouche des sots.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Celui qui donne de la gloire à un sot, c’est comme un sachet de pierres précieuses dans un tas de pierres.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Une épine qui entre dans la main d’un homme ivre, tel est un proverbe dans la bouche des sots.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Le puissant use de violence envers tout le monde: il prend à gages le sot et il prend à gages les passants.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Comme le chien retourne à son vomissement, le sot répète sa folie.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
As-tu vu un homme sage à ses propres yeux? Il y a plus d’espoir pour un sot que pour lui.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Le paresseux dit: Il y a un [lion] rugissant sur le chemin, un lion dans les rues.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
La porte tourne sur ses gonds, et le paresseux sur son lit.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Le paresseux enfonce sa main dans le plat, il est las de la ramener à sa bouche.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Le paresseux est plus sage à ses yeux que sept [hommes] qui répondent avec bon sens.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Il saisit un chien par les oreilles, celui qui, en passant, s’emporte pour une dispute qui n’est pas la sienne.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Comme un fou qui jette des brandons, des flèches, et la mort,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
ainsi est l’homme qui trompe son prochain, et qui dit: N’était-ce pas pour plaisanter?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Faute de bois, le feu s’éteint; et, quand il n’y a plus de rapporteurs, la querelle s’apaise.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Du charbon sur le brasier et du bois sur le feu, ainsi est l’homme querelleur pour échauffer les disputes.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Les paroles du rapporteur sont comme des friandises, et elles descendent jusqu’au-dedans des entrailles.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Les lèvres brûlantes et le cœur mauvais sont comme de la litharge d’argent appliquée sur un vase de terre.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Celui qui hait se déguise par ses lèvres; mais au-dedans de lui il nourrit la fraude.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Quand il rend sa voix gracieuse, ne le crois point, car il y a sept abominations dans son cœur.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
La haine se cache-t-elle sous la dissimulation, sa méchanceté sera découverte dans la congrégation.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Qui creuse une fosse y tombera, et la pierre retournera sur celui qui la roule.
28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
La langue fausse hait ceux qu’elle a écrasés, et la bouche flatteuse amène la ruine.
