Príslovia 26

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

Som Sneen om Sommeren og som Regnen om Høsten saa passer Ære ikke for en Daare.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

Som en Spurv i Fart, som en Svale i Flugt saaledes vil en Forbandelse, som sker uden Aarsag, ikke træffe ind.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

En Svøbe er for Hesten og en Tømme for Asenet og et Ris for Daarers Ryg.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

Svar ej en Daare efter hans Taabelighed, at ikke ogsaa du skal blive ham lig.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

Svar en Daare efter hans Taabelighed, at han ikke skal være viis i sine egne Øjne.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

Fødderne hugger den af sig, og Fortrædelighed maa den drikke, som sender Bud ved en Daare.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

Tager Benene fra den halte og Tankesproget bort, som er i Daarers Mund.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

Som den, der binder Stenen fast i Slyngen, saa er den, der giver en Daare Ære.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

Som en Tjørnekæp, der kommer i den druknes Haand, saa er Tankesproget i Daarers Mund.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

Som en Pil, der saarer alt, saa er den, der lejer en Daare, og den, der lejer vejfarende.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

Ligesom en Hund vender sig til sit eget Spy, saa er Daaren, som gentager sin Taabelighed.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

Har du set en Mand, som er viis i sine egne Øjne, da er der mere Forhaabning om en Daare end om ham.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

Den lade siger: Der er en grum Løve paa Vejen, en Løve paa Gaderne.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

Som Døren drejer sig om paa sine Hængsler, saa den lade paa sin Seng.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

Den lade stikker sin Haand i Fadet; det bliver ham besværligt at lade den komme til sin Mund igen.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

Den lade er visere i sine egne Øjne end syv, som svare forstandigt.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

Som den, der griber Hunden fat ved Ørene, saa er den, der gaar forbi og kommer i Vrede over en Trætte, der ikke kommer ham ved.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

Som en gal, der udkaster Gnister, Pile og Død,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

saa er den Mand, der besviger sin Næste og siger: Skæmter jeg ikke?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Naar der intet Ved er mere, udslukkes Ilden; og naar der ingen Bagvadsker er, stilles Trætte.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

Kul til Gløder og Ved til Ild: Saa er en trættekær Mand til at optænde Kiv.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

En Bagvadskers Ord lyde som Skæmt, dog trænge de ind i inderste Bug.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Som et Potteskaar, der er overdraget med urent Sølv, saa ere brændende Læber og et ondt Hjerte.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

Den hadefulde forstiller sig med sine Læber, men inden i sig nærer han Svig.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

Naar han gør sin Røst yndig, da tro ham ikke; thi der er syv Vederstyggeligheder i hans Hjerte.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

Den, hvis Had er skjult ved Bedrag, hans Ondskab skal blive aabenbaret i Forsamlingen.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

Hvo som graver en Grav, skal selv falde i den; og hvo som vælter en Sten op, paa ham skal den falde tilbage.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

En falsk Tunge hader dem, som den har knust, og en glat Mund bereder Fald.