Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Nipui tue ih dantui baktih, cang aah tue ah angzo khotui baktiah, kamthu to pakoeh han hoih ai.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Takung om ai ah kasae thuihaih loe ahmuen kruekah kamhet parit caa hoi anghak ai ah azawk pungpae baktiah ni oh.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Quiboeng hoiah hrang to boh moe, sum hoiah laa hrang ih tahmawh moem pae baktih toengah, kamthu to cung hoiah bop ah.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Kamthu to amthuhaih baktiah pathok hmah; na pathok nahaeloe nang doeh kamthu baktiah ni na om tih.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Kamthu ih lok to na pathim nahaeloe, a mik hnukah palungha kami ah poek moeng tih.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Kamthu khaeah pat ih lok loe a khok to takroek pat moe, amrohaih tui naek baktiah ni oh.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Kamthu pakha pong ih palunghahaih lok loe, adue ai khokkhaem kami ih khok baktiah oh.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Kamthu pakoeh kami loe, ngazai pongah lawkthluem moep sut baktiah ni oh.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Kamthu pakha pong ih palunghahaih lok loe soekhring mah thun ih mu paqui ban baktiah ni oh.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Kalen Sithaw mah hmuen boih to sak; kamthu hoi zaehaih sah kami hanah doeh toksakhaih atho to paek boih.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Ui mah angmah ih tamlok to caak let baktiah, kamthu loe angmah amthuhaih thungah amlaem let.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Angmah hoi angmah palungha kami ah poek kami to na hnuk maw? To kami pongah loe kamthu to oepthoh kue.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Thasae kami mah loe loklam ah kaipui oh; loklam ah hmawsaeng kaipui oh, tiah thuih.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Thok loe takhing ih sum nuiah angbang baktih toengah, thasae kami doeh angmah ih iihkhun nuiah angbet caeng.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Thasae kami loe laom thungah ban to tapawh boeh, toe pakha ah buh abah hanah paqak.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Thasae kami loe khopoek thaih kami sarihto pongah, angmah hoi angmah to palungha kue ah poek.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Lamcaeh naah angmah hoi asaenghaih om ai angzoehhaih pongah kathum kami loe, ui naa patawn caeng kami hoiah anghmong.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Tamhnuilok ni ka thuih, tiah thuih moe, a imtaeng kami aling kami loe kangqong hmai vah ih baktih, duekhaih phasak kalii kaat kamthu hoiah anghmong.
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Thing om ai pongah hmai to duek; pronghaih lok kaom ai ahmuen ah loe, angzoehhaih to om ai.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Hmaisaae to amngaeh moe, thing angqong baktih toengah, angzoeh koeh kami mah lok pungsak thaih.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Pronghaih lok loe kahoih caaknaek baktiah, kami ih takpum thungah akun.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Lok loe hoih, toe poeksae palungthin loe anui ah rong nok dui ih long laom baktiah oh.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Minawk hnuma kami loe pahni hoiah kahoih hmuen to thuih, toe a palung thungah loe alinghaih hoiah koi.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Anih mah thuih ih lok loe hoih, toe tang hmah; anih ih palung thungah panuet thok hmuen sarihto oh.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Anih mah hnukmahaih to alinghaih hoiah kraeng khoep, toe anih sethaih to minawk hmaa ah angphong let tih.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Qumqai kami loe angmah qumqaih ih tangqom thungah krah tih; thlung palet kami doeh a palet ih thlung to angmah nuiah amlet let tih.
28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Amsawnlok thui palai loe angmah pacaekthlaek ih kami to hnukma; lokcaep thaih pakha mah kami to amrosak.
