Príslovia 25

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

Dette er og ordtøke av Salomo, og mennerne åt Hizkia, kongen i Juda, hev samla deim.

2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Guds æra er å dylja ei sak, og kongars æra å granska ei sak.

3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

Himmel-høgd og jord-dypt og konge-hjarto kann ingen granska ut.

4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

Burt med slagget or sylvet! So fær gullsmeden ei skål av det.

5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

Burt med gudlaus mann frå kongen! So vert hans kongsstol fast ved rettferd.

6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

Briska deg ikkje for kongen, og stell deg ikkje på storfolks plass.

7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

For betre er at dei segjer med deg: «Stig her upp!» Enn at du vert nedflutt for augo på fyrsten. Kva so augo dine hev set.

8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

Ver ikkje for snar til å reisa sak; for kva vil du gjera til slutt, når motparten gjer deg til skammar?

9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

Før di sak med grannen din, men ber ikkje ut ein annan manns løyndom,

10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

For elles vil den som høyrer det, skjella deg ut, og du vil alltid få låkt ord på deg.

11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

Som eple av gull i skåler av sylv er eit ord som ein talar i rette tid.

12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

Som ein gullring i øyra og sylgja av gull er ein vismann som refser for høyrande øyra.

13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

Som svalande snø ein skurdonne-dag er ein tru bodberar for deim som sender han, han kveikjer sjæli åt herren sin.

14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

Som skyer og vind utan regn er ein mann som kyter av gåvor han ikkje gjev.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

Tolmod fær domaren yvertald, og den linne tunga bryt bein.

16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

Finn du honning, so et det du treng, so du ikkje vert ovmett og spyr han ut.

17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

Set sjeldan din fot i huset åt grannen, so han ikkje vert leid deg og hatar deg.

18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

Hamar og sverd og kvasse pil er den som vitnar falskt mot sin næste.

19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

Som roti tonn og ustød fot, so er lit til utru mann på trengselsdagen.

20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

Som kastar du klædi ein frostdag, som eddik på natron, so er den som syng visor for sorgfullt hjarta.

21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

Er din fiend’ svolten, gjev honom mat, er han tyrst, so gjev honom drikka.

22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

For då hopar du gloande kol på hovudet hans, og Herren skal løna deg att for det.

23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

Nordanvind føder regn, og ei kviskrande tunga sure andlit.

24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Betre å bu i ei krå på taket enn ha sams hus med trættekjær kvinna.

25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

Som friske vatnet for den trøytte, so er god tidend frå eit land langt burte.

26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

Som gruggi kjelda og ein utskjemd brunn, so er rettferdig mann som vinglar medan gudlaus ser det.

27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

Eta for mykje honning er ikkje godt, men å granska det vandaste er ei æra.

28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Som ein by med murarne brotne og burte er mannen som ikkje kann styra sin hug.