Príslovia 2
1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Son min! tek du imot mine ord og gøymer bodi mine hjå deg,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
so du vender øyra til visdomen, bøygjer hjarta til vitet,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
ja, når du kallar på skynet og ropar høgt på vitet,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
leitar du etter det som vore det sylv, og grev som vore det løynde skattar,
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
då skal du skyna otte for Herren, og Guds-kunnskap skal du finna.
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
For Herren er den som gjev visdom, frå hans munn kjem kunnskap og vit.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Han gøymer frelsa for dei ærlege, han er ein skjold for dei som fer ulastande,
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
med di for han vaktar stigarne åt retten og varar vegen vel for sine trugne.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Då skal du skyna rettferd og rett og rettvisa, ja, kvar god veg.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
For visdom koma skal i hjarta ditt, og kunnskap vera hugleg for di sjæl,
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
yver deg skal ettertanke halda vakt, vit skal vara deg
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
og fria deg ifrå den vonde åtferd, frå folk som talar fals,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
dei som gjeng frå dei rette stigar og vil vandra på myrke vegar,
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
dei som gled seg med å gjera vondt, og fegnast yver rangt og vondt,
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
dei som gjeng på kroke-stigar og fer på range vegar. -
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Han skal fria deg frå annanmanns kona, frå framand kvinna med sleipe ord,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
som hev svike sin ungdoms ven og si Guds-pakt hev gløymt.
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
For ho sig ned til dauden med sitt hus, og ned til daudingarne hennar vegar ber.
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Ingen som gjeng inn til henne, kjem attende, og dei når ikkje livsens stigar.
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Han vil du skal ganga den vegen dei gode gjeng, og halda deg på dei stigane der rettferdige ferdast;
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
for dei ærlege skal bu i landet, og dei ulastelege der skal verta att,
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
men dei ugudlege skal rydjast ut or landet, og svikarane skal verta rivne burt frå det.
