Príslovia 2
1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Mans bērns, ja tu pieņemsi manus vārdus, un sirdī glabāsi manu mācību,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
Savu ausi griezt uz gudrību un savu sirdi uz atzīšanu,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
Tiešām, ja tu atzīšanas lūgsies un savu balsi pacelsi pēc saprašanas,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
Ja tu viņu meklēsi kā sudrabu un tai pakaļ dzīsies kā mantai;
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
Tad tu sapratīsi Tā Kunga bijāšanu un atradīsi Dieva atzīšanu;
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
(Jo Tas Kungs dod gudrību, no viņa mutes nāk atzīšana un saprašana:
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Viņš taisniem paglabā labklāšanos un ir par bruņām tiem, kas bezvainībā staigā,
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
Sargādams taisnības ceļus un pasargādams savu taisno tekas; )
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Tad tu atzīsi, kas taisnība un tiesa, un kas skaidrība un ceļš uz visu labu,
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Ja gudrība nāks tavā sirdī, un atzīšana tavai dvēselei būs mīļa,
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Tad labs padoms tevi pasargās un saprašana tevi paglabās,
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
Ka tā tevi izglābj no ļauna ceļa, no vīra, kas netiklību runā,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
Kas atstājuši skaidrības ceļus, staigā pa tumsības ceļiem,
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
Kas priecājās ļaunu darīt un prieku atrod netiklībā un viltībā,
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
Kuru ceļi ir greizi, un kas savās tekās netikli;
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Ka tā tevi izglābj no svešas sievas, no svešnieces ar mīkstiem vārdiem,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
Kas atstāj savas jaunības vīru, un aizmirst sava Dieva derību;
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
(Jo viņas nams pašķiebjās uz nāvi, un viņas ceļi pie miroņiem;
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Visi, kas pie tās ieiet, negriežas atpakaļ, nedz atrod dzīvības ceļus; )
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Ka, lai tu staigā pa labo ceļiem un sargi taisno tekas;
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
Jo taisnie dzīvos zemē, un sirdsskaidrie tur paliks;
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
Bet bezdievīgie no zemes taps izdeldēti, un kas ticību netur, no tās taps izsakņoti.
