Príslovia 2

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

Fili mi, si susceperis sermones meos, et mandata mea absconderis penes te:

2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

ut audiat sapientiam auris tua, inclina cor tuum ad cognoscendam prudentiam.

3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

Si enim sapientiam invocaveris, et inclinaveris cor tuum prudentiæ;

4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

si quæsieris eam quasi pecuniam, et sicut thesauros effoderis illam:

5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

tunc intelliges timorem Domini, et scientiam Dei invenies,

6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

quia Dominus dat sapientiam, et ex ore ejus prudentia et scientia.

7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

Custodiet rectorum salutem, et proteget gradientes simpliciter,

8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

servans semitas justitiæ, et vias sanctorum custodiens.

9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

Tunc intelliges justitiam, et judicium, et æquitatem, et omnem semitam bonam.

10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

Si intraverit sapientia cor tuum, et scientia animæ tuæ placuerit,

11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

consilium custodiet te, et prudentia servabit te:

12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

ut eruaris a via mala, et ab homine qui perversa loquitur;

13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

qui relinquunt iter rectum, et ambulant per vias tenebrosas;

14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

qui lætantur cum malefecerint, et exsultant in rebus pessimis;

15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

quorum viæ perversæ sunt, et infames gressus eorum.

16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

Ut eruaris a muliere aliena, et ab extranea quæ mollit sermones suos,

17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

et relinquit ducem pubertatis suæ,

18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

et pacti Dei sui oblita est. Inclinata est enim ad mortem domus ejus, et ad inferos semitæ ipsius. (questioned)

19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

Omnes qui ingrediuntur ad eam non revertentur, nec apprehendent semitas vitæ.

20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

Ut ambules in via bona, et calles justorum custodias:

21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

qui enim recti sunt habitabunt in terra, et simplices permanebunt in ea;

22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

impii vero de terra perdentur, et qui inique agunt auferentur ex ea.