Príslovia 2
1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Fili mi, si susceperis sermones meos, et mandata mea absconderis penes te,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
ut audiat sapientiam auris tua: inclina cor tuum ad cognoscendam prudentiam.
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
Si enim sapientiam invocaveris, et inclinaveris cor tuum prudentiæ:
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
si quæsieris eam quasi pecuniam, et sicut thesauros effoderis illam:
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
tunc intelliges timorem Domini, et scientiam Dei invenies:
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
quia Dominus dat sapientiam: et ex ore eius prudentia, et scientia.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Custodiet rectorum salutem, et proteget gradientes simpliciter,
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
servans semitas iustitiæ, et vias sanctorum custodiens.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Tunc intelliges iustitiam, et iudicium, et æquitatem, et omnem semitam bonam.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Si intraverit sapientia cor tuum, et scientia animæ tuæ placuerit:
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
consilium custodiet te, et prudentia servabit te,
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
ut eruaris a via mala, et ab homine, qui perversa loquitur:
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
qui relinquunt iter rectum, et ambulant per vias tenebrosas:
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
qui lætantur cum malefecerint, et exultant in rebus pessimis:
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
quorum viæ perversæ sunt, et infames gressus eorum.
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Ut eruaris a muliere aliena, et ab extranea, quæ mollit sermones suos,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
et relinquit Ducem pubertatis suæ,
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
et pacti Dei sui oblita est. Inclinata est enim ad mortem domus eius, et ad inferos semitæ ipsius. (questioned)
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Omnes, qui ingrediuntur ad eam, non revertentur, nec apprehendent semitas vitæ.
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Ut ambules in via bona: et calles iustorum custodias.
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
Qui enim recti sunt, habitabunt in terra, et simplices permanebunt in ea.
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
Impii vero de terra perdentur: et qui inique agunt, auferentur ex ea.
