< Príslovia 2 >

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
يَا ابْنِي إِنْ قَبِلْتَ كَلامِي، وَادَّخَرْتَ وَصَايَايَ فِي قَلْبِكَ،١
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
وَأَرْهَفْتَ أُذُنَكَ إِلَى الْحِكْمَةِ، وَأَمَلْتَ قَلْبَكَ نَحْوَ الْفَهْمِ،٢
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
وَإِنْ نَشَدْتَ الْفِطْنَةَ، وَهَتَفْتَ دَاعِياً الْفَهْمَ.٣
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
إِنِ الْتَمَسْتَهُ كَمَا تُلْتَمَسُ الْفِضَّةُ، وَبَحَثْتَ عَنْهُ كَمَا يُبْحَثُ عَنِ الْكُنُوزِ الدَّفِينَةِ،٤
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
عِنْدَئِذٍ تُدْرِكُ مَخَافَةَ الرَّبِّ وَتَعْثُرُ عَلَى مَعْرِفَةِ اللهِ،٥
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
لأَنَّ الرَّبَّ يَهَبُ الْحِكْمَةَ، وَمِنْ فَمِهِ تَتَدَفَّقُ الْمَعْرِفَةُ وَالْفَهْمُ.٦
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
يَذْخَرُ لِلْمُسْتَقِيمِينَ فِطْنَةً، وَهُوَ تُرْسٌ لِلسَّالِكِينَ بِالْكَمَالِ.٧
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
يَرْعَى سُبُلَ الْعَدْلِ، وَيُحَافِظُ عَلَى طَرِيقِ أَتْقِيَائِهِ.٨
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
حِينَئِذٍ تُدْرِكُ الْعَدْلَ وَالْحَقَّ وَالاسْتِقَامَةَ، وَكُلَّ سَبِيلٍ صَالِحٍ.٩
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
إِنِ اسْتَقَرَّتِ الْحِكْمَةُ فِي قَلْبِكَ وَاسْتَلَذَّتْ نَفْسُكَ الْمَعْرِفَةَ،١٠
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
يَرْعَاكَ التَّعَقُّلُ، وَيَحْرُسُكَ الْفَهْمُ.١١
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
إِنْقَاذاً لَكَ مِنْ طَرِيقِ الشَّرِّ وَمِنَ النَّاطِقِينَ بِالأَكَاذِيبِ.١٢
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
مِنَ الَّذِينَ يَبْتَعِدُونَ عَنْ سَوَاءِ السَّبِيلِ وَيَسْلُكُونَ فِي طُرُقِ الظُّلْمَةِ،١٣
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
الَّذِينَ يَفْرَحُونَ بِارْتِكَابِ الْمَسَاوِئِ، وَيَبْتَهِجُونَ بِنِفَاقِ الشَّرِّ،١٤
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
مِنْ ذَوِي الْمَسَالِكِ الْمُلْتَوِيَةِ وَالسُّبُلِ الْمُعْوَجَّةِ.١٥
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
وَإِنْقَاذاً لَكَ مِنَ الْمَرْأَةِ الْغَرِيبَةِ الْمُخَاتِلَةِ الَّتِي تَتَمَلَّقُكَ بِكَلامِهَا،١٦
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
الَّتِي نَبَذَتْ شَرِيكَ صِبَاهَا وَتَنَاسَتْ عَهْدَ إِلَهِهَا.١٧
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
لأَنَّ بَيْتَهَا يَغُوصُ عَمِيقاً إِلَى الْمَوْتِ، وَسُبُلَهَا تُفْضِي إِلَى عَالَمِ الأَرْوَاحِ.١٨
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
كُلُّ مَنْ يَدْخُلُ إِلَيْهَا لَا يَرْجِعُ وَلا يَبْلُغُ سُبُلَ الْحَيَاةِ.١٩
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
لِهَذَا سِرْ فِي طَرِيقِ الأَخْيَارِ، وَاحْفَظْ سَبِيلَ الأَبْرَارِ،٢٠
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
لأَنَّ الْمُسْتَقِيمِينَ يَسْكُنُونَ الأَرْضَ، وَالْكَامِلِينَ يَمْكُثُونَ دَائِماً فِيهَا.٢١
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
أَمَّا الأَشْرَارُ فَيَنْقَرِضُونَ مِنَ الأَرْضِ، وَالْغَادِرُونَ يُسْتَأْصَلُونَ مِنْهَا.٢٢

< Príslovia 2 >