Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Betre er ein fatigmann som ferdast lytelaust enn ein mann med range lippor som attpå er ein dåre.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Den som er tankelaus i hugen, gjeng det gale, og den som stig for fort med føterne, han stig i miss.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Mannsens eigi vitløysa fører til fall, men han harmast i sitt hjarta på Herren.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Velstand samla mange vener, men fatigmann vert skild frå venen sin.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Det falske vitnet skal’kje verta urefst, og den som andar lygn, skal ikkje sleppa undan.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mange smeikjer den gjæve, og kvar mann er ven med den rauste.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Fatigmanns brør hatar honom alle, enn meir dreg hans vener seg burt frå honom. Han fer etter ord som er inkjevetta.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Den som elskar si sjæl, han vinn seg vit, den som vaktar sitt skyn, skal finna lukka.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Det falske vitnet skal’kje verta urefst, og den som andar lygn, skal tynast.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Det høver ei for dåren å hava gode dagar, enn mindre for ein træl å råda yver hovdingar.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Mannsens klokskap gjev honom tol, og det er hans æra å tilgjeva brot.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Konungs harm er som når løva burar, men godhugen hans er som dogg i graset.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Ein dårleg son er reint ei ulukka for far sin, og kjerringtrætta er som si-drop frå taket.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Hus og gods er fedre-arv, men frå Herren kjem ei vitug kona.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Leta svæver tungt i svevn, og letingen skal svelta.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Den som tek vare på bodet, tek vare på sitt liv, den som ei ansar si åtferd, skal missa livet.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Den som gjer miskunn mot armingen, låner til Herren, og av honom fær han vederlag for si velgjerning.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Aga son din, for endå er det von, men lat deg ikkje driva til å drepa honom.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Den som er svært sinna, lyt bøta for det, for um du hjelper han, du gjer vondt verre.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Høyr på råd og lat deg aga, so du til slutt kann verta vis.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Mange tankar er i mannsens hjarta, men Herrens råd fær framgang.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Mannsens miskunn er hans gode vilje, og fatig man er betre enn ein som lyg.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Otte for Herren fører til liv, mett fær ein kvila og vert ikkje heimsøkt med vondt.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Stikk den late si hand i fatet, so idest han ei ta ho upp att til munnen.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Slær du spottaren, so vert uvitingen klok, og agar du den vituge, so fær han vit på kunnskap.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Den som er vond med far sin og jagar mor si burt, han er ein son til skam og skjemd.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Høyr ikkje soleis på refsing, son min, at du villar deg burt frå kunnskaps ord!
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Eit nidings-vitne spottar det som rett er, og munnen på gudlause gløyper urett.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Refsingsdomar er ferdige for spottaren og slag for ryggen på dårar.
