Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Nabags savā vientiesībā staigādams ir labāks, nekā ģeķis ar netiklu muti.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Arī pārsteigšanās bez ziņas nav laba, un ātri skrejot klūp.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Ģeķība cilvēkam sajauc ceļus, ka viņa sirds kurn pret To Kungu.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Manta pieved daudz draugu, bet nabagu draugs atstāj.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Nepatiess liecinieks nesodīts nepaliks, un kas melus runā, neizglābsies.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Augstam kungam daudz pieglaužas, un ikkatrs ir devīgam vīram draugs.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Nabagu ienīst visi viņa brāļi, cik vairāk viņa draugi no viņa atraujas; meklē tos pirmos vārdus, to nav.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Kas gudrību panāk, mīl savu dvēseli; kas ar prātu dzīvo, atrod labumu.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Nepatiess liecinieks nesodīts nepaliks, un kas droši melus runā, aizies postā.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Ģeķim nepieder kārumā dzīvot, ne vēl kalpam pār kungiem valdīt.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Prātīgs cilvēks ir lēns uz dusmām, un viņa rota ir, kaitināšanu aizmirst.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Ķēniņa dusmība ir kā jauna lauvas rūkšana; bet Viņa žēlastība kā rasa uz zāles.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Ģeķīgs dēls ir tēvam par sirdēstiem, un sievas riešana ir pilēšana bez gala.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Namu un mantu manto no vecākiem, bet prātīgu sievu no Tā Kunga.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Slinkums iemidzina miegā, un kūtra dvēsele cietīs badu.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Kas mācību sargā, tas sargā savu dvēseli; kas savu ceļu neņem vērā, tas mirs.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Kas par nabagu apžēlojās, tas aizdod Tam Kungam, un tas tam atmaksās viņa labdarīšanu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Pārmāci savu dēlu, kamēr vēl cerība, bet nedod savai dvēselei vaļas, viņu nokaut.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Kam liela sirds, tam jācieš sods; jo gribi novērst, jo iet vairumā.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Klausi padomam un pieņem mācību, ka tu pēcgalā palieci gudrs.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Cilvēka sirdī ir daudz nodomu, bet Tā Kunga padoms, tas pastāv.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Cilvēka gods ir labu darīt, un nabags ir labāks, nekā melkulis.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Tā Kunga bijāšana ir uz dzīvību; jo tāds būs paēdis un dzīvos, ļauna neaizskarts.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Sliņķis slēpj roku azotē, pat pie mutes viņš to neliek.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Per garzobi, tad tas nejēga atjēgs, un pamāci prātīgo, tad viņš atzīs, kas der.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Kas tēvu posta un māti izdzen, tas ir bezkaunīgs un negants bērns.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Neklausi, mans bērns, mācībai, kas nomaldina no gudrības vārdiem.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Nelieša liecinieks apsmej tiesu, un bezdievīgo mute ierij netaisnību.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Garzobiem sodība gatava un pēriens ģeķu mugurai.
