Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Ein Armer, der in seiner Unschuld wandelt, ist besser als ein verkehrtes, dummes Maul.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Schon Mangel an Erkenntnis ist nicht gut für die Seele, und wer zu schnell geht, geht leicht fehl.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Des Menschen Dummheit verdirbt seinen Weg, und alsdann murrt sein Herz wider den HERRN.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Reichtum macht viele Freunde; der Arme aber wird von seinem Freunde verlassen.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen ausspricht, wird nicht entrinnen.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Viele schmeicheln dem Vornehmen, und jeder will ein Freund dessen sein, der Geschenke gibt.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Den Armen hassen alle seine Brüder; sollten sich nicht auch seine Freunde von ihm entfernen? Geht er auf ihre Worte, so sind sie nichts!
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Wer Verstand erwirbt, liebt seine Seele; wer Vernunft bewahrt, findet Gutes.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen ausspricht, geht zugrunde.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Einem Toren ziemt Wohlleben nicht, geschweige denn einem Knecht, über Fürsten zu herrschen.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Klugheit macht einen Menschen geduldig, und es ist ihm eine Ehre, Vergehungen zu übersehen.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Wie das Brüllen des Löwen ist des Königs Zorn, seine Gunst wie der Tau auf grünem Grase.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Ein törichter Sohn ist seines Vaters Unglück, und ein zänkisches Weib ist eine beständige Dachtraufe.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Haus und Hof erbt man von den Vätern; aber vom HERRN kommt ein verständiges Weib.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Faulheit versenkt in tiefen Schlaf, und eine lässige Seele muß hungern.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Wer das Gebot bewahrt, der bewahrt seine Seele; wer aber seiner Wege nicht achtet, muß sterben.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Wer sich des Armen erbarmt, der leiht dem HERRN; und Er wird ihm seine Wohltat vergelten.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Züchtige deinen Sohn, weil noch Hoffnung vorhanden ist; aber laß dir nicht in den Sinn kommen, ihn zu töten!
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Wer jähzornig ist, muß Buße zahlen; denn wenn du ihn davon befreist, so machst du nur, daß er's wieder tut.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Gehorche dem Rat und nimm die Züchtigung an, damit du endlich weise wirst!
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Ein Mensch macht vielerlei Pläne in seinem Herzen; aber der Rat des HERRN besteht.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Des Menschen Zierde ist seine Güte, und ein Armer ist besser als ein Lügner.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Die Furcht des HERRN dient zum Leben; wer daran reich ist, der wird über Nacht von keinem Unglück heimgesucht.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Der Faule steckt seine Hand in den Topf und mag sie nicht wieder zum Munde bringen.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Schlage den Spötter, so wird der Einfältige klug; weise den Verständigen zurecht, er läßt sich's zur Lehre dienen!
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Wer den Vater mißhandelt und die Mutter verjagt, ist ein Sohn, der Schande und Schmach bereitet.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Laß ab, mein Sohn, die Unterweisung zu hören, wenn du von den vernünftigen Lehren doch abweichen willst!
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Ein nichtsnutziger Zeuge verhöhnt das Gericht, und der Mund der Gottlosen verschlingt Lügen.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Für die Spötter sind Strafgerichte bereit und Schläge für den Rücken der Toren.
