Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Plus enviable est un pauvre, marchant dans son intégrité, qu’un homme aux lèvres perverses, et qui est un sot.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Etre dépourvu d’un esprit réfléchi est un mal; trop précipiter ses pas, c’est manquer le but.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
L’Homme, par sa folie, gâte sa destinée, et c’est contre le Seigneur qu’il s’emporte.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
La richesse grossit la foule des amis; le pauvre se voit délaissé de son meilleur ami.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Un témoin mensonger ne l’est pas impunément; qui débite des faussetés n’échappe pas au châtiment.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Beaucoup recherchent la faveur d’un homme généreux; tout le monde est ami de celui qui donne des cadeaux.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Le pauvre est antipathique à tous ses frères; à plus forte raison voit-il s’éloigner de lui ses amis! II les poursuit de ses paroles: ce ne sont plus les mêmes.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Acquérir de l’intelligence, c’est s’aimer soi-même; s’attacher au bon sens, c’est atteindre le bonheur.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Un témoin mensonger ne l’est pas impunément; qui débite des faussetés se perd.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
II n’est pas dans l’ordre qu’un sot mène une vie de plaisir, encore moins qu’un esclave prime les grands.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
L’Homme de sens maîtrise sa colère; c’est son honneur de dédaigner l’offense.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Le courroux du roi, c’est comme le rugissement du lion; sa faveur est comme la rosée sur l’herbe.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Un fils sot est une calamité pour son père; les récriminations d’une femme sont comme une gouttière qui ne cesse de couler.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Maison et fortune sont un héritage des parents, une femme sensée est un don de l’Eternel.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
La paresse plonge dans la torpeur; un caractère indolent souffre de la faim.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Observer le devoir, c’est protéger son âme: qui est indifférent à sa direction périt.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Donner au pauvre c’est prêter à Dieu, qui paie à chacun son dû.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Reprends ton fils tant qu’il y a de l’espoir; mais ne t’emporte pas jusqu’à le faire succomber sous tes coups.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
L’Homme facilement irritable s’attire un châtiment; si vous croyez éloigner un mal, vous l’augmentez.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Ecoute les conseils, accueille les remontrances, pour que finalement tu deviennes sage.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Nombreuses sont les conceptions dans le cœur de l’homme; mais c’est le dessein de l’Eternel qui l’emporte.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
C’Est un désir chez l’homme d’être bon; mieux vaut être pauvre que menteur.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
La crainte de l’Eternel est un gage de vie; grâce à elle on vit dans l’abondance, sans être visité par le malheur.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Le paresseux introduit la main dans le plat: il ne la retire point, même pour la porter à la bouche.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Donne des coups au persifleur, le sot en deviendra sage; fais de la morale à l’homme intelligent, il n’en appréciera que mieux le savoir.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Un fils sans vergogne et sans pudeur désole son père, fait fuir sa mère.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Laisse tout, mon fils, pour écouter la morale, sous peine de dévier des leçons de la sagesse.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Un témoin scélérat se joue de la justice; la bouche des méchants est avide d’iniquité.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Les châtiments sont tout prêts pour les railleurs, et les coups pour l’épaule du sot.
