Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Mieux vaut le pauvre qui marche dans son intégrité, que celui qui est pervers de lèvres et qui est un sot.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
De même, le manque de connaissance dans une âme n’est pas une bonne chose, et celui qui se hâte de ses pieds bronche.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
La folie de l’homme pervertit sa voie, et son cœur s’irrite contre l’Éternel.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Les richesses font beaucoup d’amis, mais le pauvre est séparé de son ami.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges n’échappera point.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Beaucoup de gens recherchent la faveur d’un noble, et chacun est ami d’un homme qui donne.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Tous les frères du pauvre le haïssent; combien plus ses amis s’éloigneront-ils de lui! Il les poursuit de ses paroles, … ils n’y sont plus!
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Celui qui acquiert du sens aime son âme; celui qui garde l’intelligence, c’est pour trouver le bonheur.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges périra.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Une vie de délices ne sied pas à un sot; combien moins [sied-il] à un serviteur de gouverner des princes!
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
La sagesse de l’homme le rend lent à la colère; et sa gloire, c’est de passer par-dessus la transgression.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
La colère d’un roi est comme le rugissement d’un jeune lion, mais sa faveur, comme la rosée sur l’herbe.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Un fils insensé est un malheur pour son père, et les querelles d’une femme sont une gouttière continuelle.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Maison et richesse sont l’héritage des pères, mais une femme sage vient de l’Éternel.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
La paresse fait tomber dans un profond sommeil, et l’âme négligente aura faim.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Celui qui garde le commandement garde son âme; celui qui ne veille pas sur ses voies mourra.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Qui use de grâce envers le pauvre prête à l’Éternel, et il lui rendra son bienfait.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Corrige ton fils tandis qu’il y a de l’espoir, mais ne te laisse pas aller au désir de le faire mourir.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Celui qui est très colère en portera la peine; car si tu le délivres, tu devras recommencer.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Écoute le conseil, et reçois l’instruction, afin que tu sois sage à ta fin.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Il y a beaucoup de pensées dans le cœur d’un homme; mais le conseil de l’Éternel, c’est là ce qui s’accomplit.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Ce qui attire dans un homme, c’est sa bonté; et le pauvre vaut mieux que l’homme menteur.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
La crainte de l’Éternel mène à la vie, et l’on reposera rassasié, sans être visité par le mal.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Le paresseux enfonce sa main dans le plat, et il ne la ramène pas à sa bouche.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Frappe le moqueur, et le simple deviendra avisé; corrige l’homme intelligent, et il comprendra la connaissance.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Celui qui ruine son père et chasse sa mère, est un fils qui fait honte et apporte l’opprobre.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Mon fils, cesse d’écouter l’instruction qui fait errer loin des paroles de la connaissance.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Un témoin de Bélial se moque du juste jugement, et la bouche des méchants avale l’iniquité.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Les jugements sont préparés pour les moqueurs, et les coups pour le dos des sots.
