Príslovia 18

1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

Èovjek samovoljan traži što je njemu milo i miješa se u svašta.

2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

Bezumniku nije mio razum nego da se javlja srce njegovo.

3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

Kad doðe bezbožnik, doðe i rug, i prijekor sa sramotom.

4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

Rijeèi su iz usta èovjeèijih duboka voda, izvor je mudrosti potok koji se ražljeva.

5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

Nije dobro gledati bezbožniku ko je, da se uèini krivo pravomu na sudu.

6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

Usne bezumnikove pristaju u svaðu, i usta njegova dozivlju boj.

7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

Bezumniku su usta njegova pogibao, i usne njegove pruglo duši njegovoj.

8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Rijeèi su opadaèeve kao izbijenijeh, ali slaze unutra u trbuh.

9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

I ko je nemaran u poslu svom brat je raspikuæi.

10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

Tvrda je kula ime Gospodnje, k njemu æe uteæi pravednik, i biæe u visokom zaklonu.

11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

Bogatstvo je bogatome jak grad i kao visok zid u njegovoj misli.

12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

Pred propast podiže se srce èovjeku, a prije slave ide smjernost.

13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

Ko odgovara prije nego èuje, to mu je ludost i sramota.

14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

Duh èovjeèji snosi bol svoj; a duh oboren ko æe podignuti?

15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

Srce razumna èovjeka dobavlja znanje, i uho mudrijeh traži znanje.

16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

Dar èovjeku širi mjesto i vodi ga pred vlastelje.

17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

Pravedan se èini ko je prvi u svojoj raspri, ali kad doðe bližnji njegov, ispituje se.

18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

Raspre prekida ždrijeb, i izmeðu silnijeh rasuðuje.

19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

Uvrijeðen je brat kao tvrd grad, i svaða je kao prijevornica na dvoru.

20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

Svakomu se trbuh siti plodom usta njegovijeh, dohotkom od usana svojih siti se.

21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

Smrt je i život u vlasti jeziku, i ko ga miluje, ješæe plod njegov.

22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

Ko je našao ženu, našao je dobro i dobio ljubav od Gospoda.

23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

Siromah govori moleæi, a bogat odgovara oštro.

24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

Ko ima prijatelja, valja da postupa prijateljski, jer ima prijatelja vjernijih od brata.