Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Occasiones quærit qui vult recedere ab amico: omni tempore erit exprobrabilis.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Non recipit stultus verba prudentiæ, nisi ea dixeris quæ versantur in corde ejus.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Impius, cum in profundum venerit peccatorum, contemnit; sed sequitur eum ignominia et opprobrium.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Aqua profunda verba ex ore viri, et torrens redundans fons sapientiæ.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Accipere personam impii non est bonum, ut declines a veritate judicii.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Labia stulti miscent se rixis, et os ejus jurgia provocat.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Os stulti contritio ejus, et labia ipsius ruina animæ ejus.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Verba bilinguis quasi simplicia, et ipsa perveniunt usque ad interiora ventris. Pigrum dejicit timor; animæ autem effeminatorum esurient.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Qui mollis et dissolutus est in opere suo frater est sua opera dissipantis.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Turris fortissima nomen Domini; ad ipsum currit justus, et exaltabitur.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Substantia divitis urbs roboris ejus, et quasi murus validus circumdans eum.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Antequam conteratur, exaltatur cor hominis, et antequam glorificetur, humiliatur.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Qui prius respondet quam audiat, stultum se esse demonstrat, et confusione dignum.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Spiritus viri sustentat imbecillitatem suam; spiritum vero ad irascendum facilem quis poterit sustinere?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Cor prudens possidebit scientiam, et auris sapientium quærit doctrinam.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Donum hominis dilatat viam ejus, et ante principes spatium ei facit.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Justus prior est accusator sui: venit amicus ejus, et investigabit eum.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Contradictiones comprimit sors, et inter potentes quoque dijudicat.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Frater qui adjuvatur a fratre quasi civitas firma, et judicia quasi vectes urbium.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
De fructu oris viri replebitur venter ejus, et genimina labiorum ipsius saturabunt eum.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Mors et vita in manu linguæ; qui diligunt eam comedent fructus ejus.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Qui invenit mulierem bonam invenit bonum, et hauriet jucunditatem a Domino. Qui expellit mulierem bonam expellit bonum; qui autem tenet adulteram stultus est et impius.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Cum obsecrationibus loquetur pauper, et dives effabitur rigide.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Vir amabilis ad societatem magis amicus erit quam frater.
