Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Colui che si separa cerca le sue cupidità, E schernisce ogni legge e ragione.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Lo stolto non si diletta nella prudenza, Ma in ciò che il cuor suo si manifesti.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Quando viene un empio, viene anche lo sprezzo, E il vituperio con ignominia.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Le parole della bocca dell'uomo eccellente sono acque profonde; La fonte di sapienza [è] un torrente che sgorga.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Egli non [è] bene d'aver riguardo alla qualità dell'empio, Per far torto al giusto nel giudicio.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Le labbra dello stolto entrano in contesa, E la sua bocca chiama le percosse.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
La bocca dello stolto [è] la sua ruina, E le sue labbra [sono] il laccio dell'anima sua.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Le parole di chi va bisbigliando paiono lusinghevoli; Ma scendono fin nell'interiora del ventre.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Chi si porta rimessamente nel suo lavoro, [È] fratello dell'uomo dissipatore.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Il Nome del Signore [è] una forte torre; Il giusto vi ricorrerà, e sarà in salvo in luogo elevato.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
I beni del ricco [son] la sua città di fortezza, E come un alto muro alla sua immaginazione.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Il cuor dell'uomo s'innalza avanti la ruina; Ma l'umiltà [va] davanti alla gloria.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Chi fa risposta prima che abbia udito, Ciò gli [è] pazzia e vituperio.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Lo spirito dell'uomo sostiene l'infermità di esso; Ma chi solleverà lo spirito afflitto?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Il cuor dell'[uomo] intendente acquista scienza; E l'orecchio de' savi cerca conoscimento.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Il presente dell'uomo gli fa far largo, E lo conduce davanti a' grandi.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Chi [è] il primo a [piatir] la sua causa ha ragione; Ma il suo compagno vien [poi], ed esamina quello [ch'egli ha detto].
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
La sorte fa cessar le liti, E fa gli spartimenti fra i potenti.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Il fratello offeso [è più inespugnabile] che una forte città; E le contese [tra fratelli son] come le sbarre di un palazzo.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
Il ventre dell'uomo sarà saziato del frutto della sua bocca; Egli sarà saziato della rendita delle sue labbra.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Morte e vita [sono] in poter della lingua; E chi l'ama mangerà del frutto di essa.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Chi ha trovata moglie ha trovata una buona cosa, Ed ha ottenuto favor del Signore.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Il povero parla supplichevolmente; Ma il ricco risponde duramente.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Un uomo che ha degli amici deve portarsi da amico; E vi è tale amico, che è più congiunto che un fratello.
