Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Boljši je suh košček in z njim spokojnost, kakor hiša polna klavnih daritev s prepirom.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Moder služabnik bo imel vladarstvo nad sinom, ki povzroča sramoto in bo imel delež dediščine med brati.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Talilni lonec je za srebro in talilna peč za zlato, toda Gospod preizkuša srca.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Zloben storilec daje prednost nepravim ustnicam in lažnivec pazljivo prisluhne nespodobnemu jeziku.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Kdorkoli zasmehuje ubogega, graja njegovega Stvarnika in kdor je ob katastrofah vesel, ne bo nekaznovan.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Otrok otroci so krona starcem in slava otrok so njihovi očetje.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Odličen govor se ne spodobi bedaku, veliko manj lažnive ustnice princu.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Darilo je kakor dragocen kamen v očeh tistega, ki ga ima, kamor ga obrača, to uspeva.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Kdor taji prestopek, išče ljubezni, toda kdor ponavlja zadevo, ločuje prave prijatelje.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Opomin bolj prodira v modrega kakor sto udarcev z bičem v bedaka.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Hudoben človek išče samo upor, zato bo zoper njega poslan krut poslanec.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Naj medvedka, oropana svojih mladičev, sreča človeka, raje kakor bedak v svoji neumnosti.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Kdorkoli nagrajuje zlo za dobro, se zlo ne bo ločilo od njegove hiše.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Začetek prepira je kakor kadar nekdo izpušča vodo, zato prenehaj s sporom, preden se vmešaš vanj.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Kdor opravičuje zlobnega in kdor obsoja pravičnega, celo oba sta Gospodu ogabnost.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Zakaj je denarna vsota v bedakovi roki, da pridobi modrost, glede na to, da on nima srca za to?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Prijatelj ljubi ob vseh časih in brat je rojen za stisko.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Človek brez razumevanja udarja v roke in postaja pôrok v prisotnosti svojega prijatelja.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Kdor ljubi prestopek, ta ljubi prepir in kdor povišuje svoja velika vrata, išče uničenje.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Kdor ima kljubovalno srce, ne najde dobrega in kdor ima sprevržen jezik, pada v vragolijo.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Kdor zaplodi bedaka, to počne v svojo bridkost in oče bedaka nima radosti.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Veselo srce dela dobro, podobno kot zdravilo, toda zlomljen duh suši kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Zloben človek iz naročja izvleče darilo, da izkrivlja poti sodbe.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Modrost je pred tistim, ki ima razumevanje, toda oči bedaka so na koncih zemlje.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Nespameten sin je žalost svojemu očetu in grenkoba njej, ki ga je rodila.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Tudi kaznovati pravičnega ni dobro niti udariti prince zaradi nepristranskosti.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Kdor ima spoznanje, prizanaša svojim besedam in razumevajoč človek je iz odličnega duha.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Celo bedak, ko molči, velja kot moder in kdor zapira svoje ustnice, je cenjen kot razumevajoč človek.
