Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Bolji je zalogaj suha hljeba s mirom nego kuæa puna poklane stoke sa svaðom.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Razuman sluga biæe gospodar nad sinom sramotnijem i s braæom æe dijeliti našljedstvo.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Topionica je za srebro i peæ za zlato, a srca iskušava Gospod.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Zao èovjek pazi na usne zle, a lažljivac sluša jezik pakostan.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Ko se ruga siromahu, sramoti stvoritelja njegova; ko se raduje nesreæi, neæe ostati bez kara.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Vijenac su starcima unuci, a slava sinovima oci njihovi.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Ne prilièi bezumnom visoka besjeda, akamoli knezu lažljiva besjeda.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Poklon je dragi kamen onome koji ga prima, kuda se god okrene napreduje.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Ko pokriva prijestup, traži ljubav; a ko ponavlja stvar, rastavlja glavne prijatelje.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Ukor tišti razumnoga veæma nego ludoga sto udaraca.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Zao èovjek traži samo odmet, ali æe se ljut glasnik poslati na nj.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Bolje je da èovjeka srete medvjedica kojoj su oteti medvjediæi, nego bezumnik u svom bezumlju.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Ko vraæa zlo za dobro, neæe se zlo odmaæi od kuæe njegove.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Ko poène svaðu, otvori ustavu vodi; zato prije nego se zametne, proði se raspre.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Ko opravda krivoga i ko osudi pravoga, obojica su gad Gospodu.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Na što je blago bezumnome u ruci kad nema razuma da pribavi mudrost?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
U svako doba ljubi prijatelj, i brat postaje u nevolji.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Èovjek bezuman daje ruku i jamèi se za prijatelja svojega.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Ko miluje svaðu, miluje grijeh; ko podiže uvis vrata svoja, traži pogibao.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Ko je opaka srca, neæe naæi dobra; i ko dvolièi jezikom, pašæe u zlo.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Ko rodi bezumna, na žalost mu je, niti æe se radovati otac luda.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Srce veselo pomaže kao lijek, a duh žalostan suši kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Bezbožnik prima poklon iz njedara da prevrati putove pravdi.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Razumnomu je na licu mudrost, a oèi bezumniku vrljaju nakraj zemlje.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Žalost je ocu svojemu sin bezuman, i jad roditeljci svojoj.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Nije dobro globiti pravednika, ni da knezovi biju koga što je radio pravo.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Usteže rijeèi svoje èovjek koji zna, i tiha je duha èovjek razuman.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
I bezuman kad muèi, misli se da je mudar, i razuman, kad stiskuje usne svoje.
