Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Melior est buccella sicca cum gaudio, quam domus plena victimis cum iurgio.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Servus sapiens dominabitur filiis stultis, et inter fratres hereditatem dividet.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Sicut igne probatur argentum, et aurum camino: ita corda probat Dominus.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Malus obedit linguæ iniquæ: et fallax obtemperat labiis mendacibus.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Qui despicit pauperem, exprobrat factori eius: et qui ruina lætatur alterius, non erit impunitus.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Corona senum filii filiorum: et gloria filiorum patres eorum.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Non decent stultum verba composita: nec principem labium mentiens.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Gemma gratissima, expectatio præstolantis: quocumque se vertit, prudenter intelligit.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Qui celat delictum, quærit amicitias: qui altero sermone repetit, separat fœderatos.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Plus proficit correptio apud prudentem, quam centum plagæ apud stultum.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Semper iurgia quærit malus: angelus autem crudelis mittetur contra eum.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Expedit magis ursæ occurrere raptis fœtibus, quam fatuo confidenti in stultitia sua.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Qui reddit mala pro bonis, non recedet malum de domo eius.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Qui dimittit aquam, caput est iurgiorum: et antequam patiatur contumeliam, iudicium deserit.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Qui iustificat impium, et qui condemnat iustum, abominabilis est uterque apud Deum.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Quid prodest stulto habere divitias, cum sapientiam emere non possit? Qui altum facit domum suam, quærit ruinam: et qui evitat discere, incidet in mala.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Omni tempore diligit qui amicus est: et frater in angustiis comprobatur.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Stultus homo plaudet manibus cum spoponderit pro amico suo.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Qui meditatur discordias, diligit rixas: et qui exaltat ostium, quærit ruinam.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Qui perversi cordis est, non inveniet bonum: et qui vertit linguam, incidet in malum.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Natus est stultus in ignominiam suam: sed nec pater in fatuo lætabitur.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Animus gaudens ætatem floridam facit: spiritus tristis exiccat ossa.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Munera de sinu impius accipit, ut pervertat semitas iudicii.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
In facie prudentis lucet sapientia: oculi stultorum in finibus terræ.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Ira patris, filius stultus: et dolor matris quæ genuit eum.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Non est bonum, damnum inferre iusto: nec percutere principem, qui recta iudicat.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Qui moderatur sermones suos, doctus et prudens est: et pretiosi spiritus vir eruditus.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Stultus quoque si tacuerit, sapiens reputabitur: et si compresserit labia sua, intelligens.
