Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Imthung koi mongah sak ih angbawnhaih buh to angzoehhaih hoiah caak pongah loe, buh karoem zetta poek monghaih hoiah caak to hoih kue.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Palungha tamna loe kahoih ai imkung ih capa to uk tih, anih loe a caanawk hoi nawnto qawk to toep tih.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Sumkanglung tui pacii hanah laom to patoh baktih toengah, sui tui pacii hanah hmai kamngaeh to patoh; toe Angraeng loe kami ih palung to tanoem.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Kahoih ai hmuen sah kami loe lok amlai kami mah thuih ih lok to tang; amsawnlok thui kami doeh loksae to tahngaih.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Mithoe hnaphnae kami loe anih Sahkung hnaphnae kami ah ni oh; minawk raihaih tong naah anghoe kami loe danpaekhaih to loih mak ai.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Caanawk ih caa patoeng loe mitongnawk hanah sui lumuek ah oh, amno ampa loe caanawk lensawkhaih ah oh.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Kahoih lok loe kamthu hoi amcuk ai baktih toengah, amsawnlok doeh ukkung angraeng hoi amcuk ai.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Tangqum loe hak kami hanah atho kana thlung baktiah oh; a caehhaih ahmuen kruekah, tahamhoihaih oh.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Minawk zaehaih tahmen kami loe amlunghaih to pungsak; toe zaehaih tahmen ai kami loe ampui to ampraeksak.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Kamthu loe quiboeng hoi cumvaito boh cadoeh poek amkhrai mak ai; palungha loe thuitaekhaih lok to thaih kop.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Kahoih ai kami loe lokaek han khue ni pakrong; to pongah tahmenhaih tawn ai laicaeh to anih khaeah patoeh tih.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Palungkraeng kamthu khaeah caeh moe, raihaih tong pongah loe, taqom caa lomh pae to hoih kue.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Hmuenhoih to hmuensae hoiah pathok kami loe, kahoih ai hmuen mah a im to caehtaak mak ai.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Angzoehhaih loe kamsah tui hoiah anghmong; to pongah angzoehhaih om ai naah to hmuen to toengh sut ah.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Zaehaih sah kami to loisak lat kami, to tih ai boeh loe katoeng kami zaehaih net lat kami hnik to Angraeng mah panuet hmaek.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Kamthu loe palunghahaih koeh ai pongah, kamthu ban ah paek ih phoisa loe tih atho maw oh?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Ampui loe amlunghaih tawnh poe; nawkamya loe karai tonghaih atue nathuem han ih ni tapen.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Poekhaih tawn ai kami loe coi ih phoisa to pathok pae hanah, angmah ih ampui hmaa ah lokkamhaih to sak.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Angzoeh koeh kami loe zae sakhaih doeh koeh; angmah ih khongkha amoek haih kami loe amrohaih ni pakrong.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Poektoeng ai kami loe khosak hoihaih tawn ai; amsawnlok thui palai loe raihaih tongh.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Kamthu tapen kami loe tapenkung to palungsetsak; kamthu ih ampa loe anghoehaih tawn ai.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Poeknawmhaih loe kahoih tasi ah oh; toe palungsethaih mah ahuh to zaeksak.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Kasae kami loe toenghaih loklam angkawnsak hanah, bokhaih ah paek ih tangqum to lak.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Palungha kami loe panoekhaih to tawnh; toe kamthu ih mik loe long boenghaih khoek to khet parui.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Capa kamthu mah ampa palungsetsak, anih cunkung to palungboengsak.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Katoeng kami to danpaek han hoih ai; toenghaih hoiah lokcaek angraeng doeh danpaek han om ai.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Palungha kami loe poek het pacoengah ni lok to thuih; panoekhaih tawn kami loe angam duem.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Lokpae ai ah om duem kami loe, kamthu mataeng doeh palungha kami ah poek o moe, palai angsum thaih kami doeh khopoek thaih kami ah poek o.
