Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
A ondatio ty fisafirin-arofo, fe a Iehovà ty famaleam-pameleke.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Malio am-pihaino’ ondaty ze hene sata’e, fa mpandanja arofo t’Iehovà.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Apoho am’ Iehovà o fitoloña’oo, le hijadoñe o safiri’oo.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Kila tsinene’ Iehovà ho ami’ty fanoa’e, ndra o lo-tserekeo ho an-tsan-kòheke.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Fonga tiva am’ Iehovà o mpibohabohao, tsy kalafo t’ie tsy ho po-lafa.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Mampijebañe fiolañe ty fiferenaiñañe naho ty hatò, Fisitahañe ami’ty raty ty fañeveñañe am’ Iehovà.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Ie no’ Iehovà ty sata’ ondaty, le hampanintsiñe’e o rafelahi’eo.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Hàmake ty kedekede an-kavañonañe, ta ty tambe bey tsy an-kahiti’e.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Misafiry ty lala’e ty tro’ ondaty, fe tehafe’ Iehovà o lia’eo.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Fañentoan’ Añahare ty am-pivimbi’ i mpanjakay; tsy hiota ty falie’e te mizaka.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
A Iehovà o vatom-pandanja naho balantsio; hene sata’e o vato an-koroñeo.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Tiva amo mpanjakao ty mpanao raty, fa norizañe an-kahiti’e i fiambesa’ey.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Mahafale o mpanjakao ty fivimby mahity, vaho isohe’e ty misaontsy an-kavantañañe.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Mpisangitrike fikoromahañe ty haviñeram-panjaka, fe hampanintsiñe aze t’indaty mahihitse.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Haveloñe ty filoeloean-daharam-panjaka, naho hoe rahoñe minday oran-dohataoñe ty fañisoha’e.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Soa hatò ty ahazoan-kihitse ta ty volamena! naho ty hijobon-kilala te ami’ty volafoty.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Ty ihankaña’e haratiañe ro lala’ o vantañeo, vaho mahavontitits’ aiñe ty mahambeñe i lia’ey.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Miaolo ty firotsahañe ty firengevohañe, vaho iaoloa’ ty troke miebotsebotse ty fihotrahañe.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Hàmake te mpiamo rarake an-troke mirekeo, ta te mitraok’ amo mifanjara o kinopake am-pibohabohañeo.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Hene hanjo hasoa ze mañaoñe i tsaray, haha ty miato am’ Iehovà.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Atao mahatsikarake ty mahihitse añ’arofo; mahafañosike fañòhañe ty saontsy malea.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Ranon-kavelo migoangoañe ty hilala amy ze manañ’aze; fe hagegeañe ty fandafàñe i dagola.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Mañòke ty falie’ i mahihitsey ty tro’e, vaho tompea’e fañòhañe o fivimbi’eo.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Hoe papy tantele ty saontsy mampanintsy, mamy añ’arofo naho mampijangan-taolañe.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Eo ty lalañe atao’ t’indaty ho vantañe, fe fikoromahañe ty figadoña’e.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Mifanehake ho aze ty fiai’ ondaty, vaho azim-palie’e.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Mikabo-draha t’i Beliale1, afo misolebotse ty am-pivimbi’e ao.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Mampiboele hotakotake t’indaty mengoke, mampifanarake mpiatehena ty bisibisike.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Risihe’ t’indaty piaroteñe ty rañe’e, vaho kozozote’e mb’an-dalan-tsy soa.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Mikinia raha mengoke ty mpipie maso, vaho mampifetsake haratiañe ty mpimontso.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Sabakan-engeñe ty maroi-foty; oniñe an-dalan-kavañonañe eo.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Lombolombo ty fanalolahy ty malaon-kaviñerañe, vaho ambone’ ty mpitavañe rova ty mahafeleke ty tro’e.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Tora-tsato-piso am-pe, Iehovà avao ro Mpanampake.
