Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Cilvēks sirdī gan apņemas, bet no Tā Kunga nāk, ko mēle runā.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Cilvēka ceļi visi ikkatram savās acīs šķīsti; bet Tas Kungs pārbauda sirdi.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Pavēli savus darbus Tam Kungam, tad tavi nodomi pareizi izdosies.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Tas Kungs visu ir darījis pēc savas ziņas, arī bezdievīgo uz ļauno dienu.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Ikviens, kam lepna sirds, Tam Kungam ir negantība, tiešām tiesa, tas nesodīts nepaliks.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Caur žēlastību un ticību noziegumi top salīdzināti, un caur Tā Kunga bijāšanu cilvēks izsargās no ļauna.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Kad cilvēka ceļi Tam Kungam patīk, tad tas pat viņa ienaidniekus ar to salīdzina.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Labāk ir mazumiņš ar taisnību, nekā liels ienākums ar netaisnību.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Cilvēka sirds nodomā savu ceļu, bet Tas Kungs pašķir viņa gājumu.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Dieva padoms ir uz ķēniņa lūpām; viņa mutei neviļās tiesā.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Taisni svari un svara kausi ir no Tā Kunga, un visi svara akmeņi maisā viņa darbs.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Bezdievību darīt ķēniņiem ir negantība; jo caur taisnību goda krēsls top stiprināts.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Taisnas lūpas ķēniņiem labi patīk; un kas patiesību runā, to tie mīļo.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Ķēniņa dusmas ir nāves vēsts, bet gudrs vīrs tās remdē.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Ķēniņa vaiga spīdumā ir dzīvība, un viņa laipnība kā vēlais lietus.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Gudrību iemantot, cik daudz labāki tas ir pār zeltu, un saprašanā ņemties sver vairāk nekā sudrabs.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Taisna ceļš ir izsargāties no ļauna, kas savu ceļu sargā, tas pasargā savu dvēseli.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Lepojies un tu iesi postā; lielies un tu kritīsi
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Labāki ir pazemīgam būt ar pazemīgiem, nekā laupījumu dalīt ar lepniem.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Kas gudrs visās lietās, atrod labumu; un svētīgs, kas uz To Kungu paļaujas.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Kam samanīga sirds, to sauc par gudru, un mīlīgas lūpas vairo atzīšanu.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Saprašana ir dzīvs avots tam, kam tā ir; bet ģeķu pamācīšana paliek ģeķība.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Gudra sirds māca savu muti un vairo uz savām lūpām atzīšanu.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Laipnīga valoda ir tīrs medus, dvēselei salda un kauliem zāles, kas dziedina.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Dažs ceļš liekās iesākumā labs, bet savā galā ved nāvē.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Kas (citu) apgrūtina, apgrūtina sev pašu; jo tāds savu muti atdara pret sev pašu.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Nelietis saceļ nelaimi, un uz viņa lūpām ir kā degots uguns.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Netikls cilvēks ceļ ķildas, un lišķis sarīdina radus.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Kas savu tuvāko kārdina un viņu noved uz nelabu ceļu, tas padara varas darbu.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Kas ar acīm met, tas nodomā blēņas; kas lūpas sakož, tas gatavs uz ļaunu;
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Sirmi mati ir goda kronis; uz taisnības ceļa to atrod.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Lēnprātīgais ir labāks nekā stiprais; un kas sevi pašu valda, labāks nekā, kas pilsētu ieņem.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Meslus met klēpī, bet Tas Kungs ir tas nolēmējs.
