Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Hominis est animam præparare: et Domini gubernare linguam.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Omnes viæ hominis patent oculis eius: spirituum ponderator est Dominus.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Revela Domino opera tua, et dirigentur cogitationes tuæ.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Universa propter semetipsum operatus est Dominus: impium quoque ad diem malum.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Abominatio Domini est omnis arrogans: etiam si manus ad manum fuerit, non est innocens. Initium viæ bonæ, facere iustitiam: accepta est autem apud Deum magis, quam immolare hostias.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Misericordia et veritate redimitur iniquitas: et in timore Domini declinatur a malo.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Cum placuerint Domino viæ hominis, inimicos quoque eius convertet ad pacem.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Melius est parum cum iustitia, quam multi fructus cum iniquitate.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Cor hominis disponit viam suam: sed Domini est dirigere gressus eius.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Divinatio in labiis regis, in iudicio non errabit os eius.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Pondus et statera iudicia Domini sunt: et opera eius omnes lapides sacculi.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Abominabiles regi qui agunt impie: quoniam iustitia firmatur solium.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Voluntas regum labia iusta: qui recta loquitur, diligetur:
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Indignatio regis, nuncii mortis: et vir sapiens placabit eam.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
In hilaritate vultus regis, vita: et clementia eius quasi imber serotinus.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Posside sapientiam, quia auro melior est: et acquire prudentiam, quia pretiosior est argento.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Semita iustorum declinat mala: custos animæ suæ servat viam suam.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Contritionem præcedit superbia: et ante ruinam exaltatur spiritus.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Melius est humiliari cum mitibus, quam dividere spolia cum superbis.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Eruditus in verbo reperiet bona: et qui sperat in Domino, beatus est.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Qui sapiens est corde, appellabitur prudens: et qui dulcis eloquio, maiora percipiet.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Fons vitæ eruditio possidentis: doctrina stultorum fatuitas.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Cor sapientis erudiet os eius: et labiis eius addet gratiam.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Favus mellis, composita verba: dulcedo animæ, sanitas ossium.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Est via quæ videtur homini recta: et novissima eius ducunt ad mortem.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Anima laborantis laborat sibi, quia compulit eum os suum:
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Vir impius fodit malum, et in labiis eius ignis ardescit.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Homo perversus suscitat lites: et verbosus separat principes.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Vir iniquus lactat amicum suum: et ducit eum per viam non bonam.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Qui attonitis oculis cogitat prava, mordens labia sua, perficit malum.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Corona dignitatis senectus, quæ in viis iustitiæ reperietur.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Melior est patiens viro forti: et qui dominatur animo suo, expugnatore urbium.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Sortes mittuntur in sinum, sed a Domino temperantur.
