Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Dem Menschen mag das Denken eignen; vom Herrn kommt die Beredsamkeit der Zunge.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Erklärt für lauter alle seine Wege auch der Mensch, der Herr ist's, der die Geister wägt.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Dem Herrn enthülle deine Werke! Rechtschaffen sind dann deine Pläne auch.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Für einen, den er strafen will, erschafft der Herr Beliebiges, selbst einen Frevler für den Tag der Strafe.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Ein Greuel für den Herrn ist jeder Übermütige. Untrüglich ist's: er bleib nicht ungestraft.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Durch treue Liebe wird die Sündenstrafe abgewandt; und in der Furcht des Herrn vermeidet man das Böse.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Findet der Herr Gefallen an den Wegen eines Mannes, dann müssen seine Feinde selbst mit ihm in Frieden leben.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Viel besser wenig in Gerechtigkeit als großes Einkommen mit Unrecht.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Des Menschen Herz erdenkt sich seinen Weg; doch seine Schritte lenkt der Herr.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Des Königs Ausspruch ist Orakelspruch, und so vergreift sich nicht sein Mund beim Urteilsprechen.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Die Waage, wie das rechte Wägen, kommt vom Herrn; sein Werk sind die Gewichte all.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Ein frevelhaftes Handeln sollte Königen ein Greuel sein; denn durch Gerechtigkeit nur wird der Thron befestigt.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Wahrhaftige Lippen sollten einem König wohl gefallen; er sollte lieben, die die Wahrheit reden!
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Des Königs Grimm: ein Todesbote! Ein weiser Mann versteht's, ihn zu besänftigen.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Des Königs freundlich froher Blick schafft Leben; der Frühlingsregenwolke gleicht sein Wohlgefallen.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Viel besser Weisheit zu erwerben als feines Gold! Erwerb von Einsicht ist dem Silber vorzuziehen.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Der Frommen Bahn besteht im Böses-Meiden; sein Leben wahrt, wer acht auf seinen Wandel hat.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Hochmut kommt vor dem Fall und Stolz vor Untergang.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Viel besser ist's, betrübt zu sein mit Duldern, als Beute mit den Übermütigen zu teilen.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Wer acht gibt auf das Wort, der findet Glück, und wer dem Herrn vertraut: Heil ihm!
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Ein Denker zieht nur den Gelehrten an; doch wohlberedte Lippen machen groß den Hörerkreis.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Ein Lebensborn ist Unterweisung derer, die dafür empfänglich; doch Torheit ist's, die Toren zu belehren.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Des Weisen Herz macht seinen Mund gar klug und mehrt auf seinen Lippen die Belehrung.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Huldvolle Reden sind wie Honigseim; sie sind der Seele eine Süßigkeit und Labsal für den Leib.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
So mancher Weg dünkt einem Mann gerade; doch schließlich sind es Todeswege.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Des Arbeiters Verlangen schafft für ihn; sein Mund drängt ihn dazu.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Der Teufelsmann vergräbt die Absicht; auf seinen Lippen aber lodert Feuersglut.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Ein ränkesüchtiger Mann macht Streitigkeiten; ein Ohrenbläser bringt vertraute Freunde auseinander.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Gewalttat übt schon, wer den Nächsten nur verführt und ihn auf keinen guten Weg geleitet.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Wer seine Augen zukneift, tut's um Lügen zu ersinnen; wer seine Lippen aufeinander preßt, ist fertig mit dem bösen Plan.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Ein herrlich Diadem ist graues Haar; nur auf dem Weg der Tugend wird's gefunden.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Weit tapfrer sind die Langmutsvollen als des Krieges Helden, und tapfrer die des eigenen Gemütes Herr als die Eroberer von Städten.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
In des Gewandes Falten wirft man zwar das Los; doch von dem Herrn kommt sein Entscheid.
