Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
L’Homme est maître des résolutions de son cœur; mais c’est l’Eternel qui prononce sur elles.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Toutes les voies de l’homme sont pures à ses yeux, mais l’Eternel sonde les esprits.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Remets le succès de tes œuvres à l’Eternel, et tes projets s’en trouveront affermis.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
L’Eternel a tout fait pour un but prédestiné, même le méchant pour le jour du malheur.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Tout cœur hautain est en horreur à l’Eternel: haut la main! il ne restera pas indemne.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
La bonté et la bienveillance effacent la faute; la crainte de l’Eternel fait éviter le mal.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Dieu agrée-t-il les voies d’un homme, il lui concilie même la faveur de ses ennemis.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Mieux vaut une honnête médiocrité qu’un grand revenu, acquis par l’improbité.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Le cœur de l’homme choisit sa voie; mais l’Eternel dirige ses pas.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Ce sont des oracles qui émanent des lèvres du roi: quand il rend la justice, sa bouche ne faillit pas.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Les plateaux, les balances exactes sont choses de Dieu, il est l’auteur de tous les justes poids.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Faire le mal est chose odieuse aux rois; car les trônes s’affermissent par la justice.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Des lèvres loyales font plaisir aux rois; ils aiment qui parle avec droiture.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Le courroux du roi est un messager de mort, un homme sage sait l’apaiser.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Que le visage du roi s’éclaire, c’est un gage de vie; sa faveur est comme une nuée chargée de pluie printanière.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Acquérir la sagesse, combien cela est plus précieux que l’or fin! S’Enrichir en sagacité vaut mieux que l’argent.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
La route des justes les éloigne du mal; qui suit droit son chemin préserve sa vie.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
L’Orgueil précède la ruine, l’arrogance est le signe avant-coureur de la chute.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Prendre une attitude modeste avec les humbles vaut mieux que partager du butin avec les orgueilleux.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Qui réfléchit mûrement à une affaire s’assure des avantages; mais heureux qui met sa confiance en l’Eternel!
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Qui a le cœur sage mérite d’être appelé intelligent; la douceur des lèvres augmente la force de persuasion.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
L’Intelligence est une source de vie pour celui qui en est doué; le châtiment des sots, c’est leur sottise.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Le cœur du sage inspire sa bouche, et augmente la force de persuasion de ses lèvres.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Des paroles amènes sont un rayon de miel, doux à l’âme, bienfaisant au corps.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Tel chemin paraît tout uni à l’homme, et il aboutit aux avenues de la mort.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
C’Est pour lui-même que travaille le laborieux, car pressantes sont les exigences de sa bouche.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
L’Homme sans valeur morale est un artisan de malheur; sur ses lèvres il y a comme un feu dévorant.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
L’Homme artificieux déchaîne la discorde; le boutefeu sème la division entre amis.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
L’Homme violent circonvient son prochain et le mène dans une mauvaise voie.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Il ferme les yeux pour méditer de mauvais coups; il se pince les lèvres: il a consommé le mal!
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
La haute vieillesse est une couronne d’honneur; c’est sur le chemin de la vertu qu’elle se rencontre.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Qui résiste à la colère l’emporte sur le héros; qui domine ses passionssur un preneur de villes.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
On agite le sort dans l’urne mais l’arrêt qu’il prononce vient de l’Eternel.
