< Príslovia 15 >
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
Mildt svar døyver harm, men eit kvast ord vekkjer vreide.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
Tunga åt vismenner gjev god kunnskap, men narreskap gøyser or munnen på dårar.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Allstad hev Herren augo sine, dei ser etter vonde og gode.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
Linnmælt tunga er livsens tre, men range tunga gjev hjartesår.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
Ein uviting vanvyrder far sin’s age, men den som agtar på refsing, vert klok.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
Rettferdig manns hus eig stor rikdom, men d’er ugreida med ugudleg manns inntekt.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
Vismanns-lippor strår ut kunnskap, men so er ei med dårehjarta.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
Gudløysings offer er ei gruv for Herren, men bøn frå ærlege han likar godt.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
Gudløysings veg er ei gruv for Herren, men han elskar den som renner etter rettferd.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Hard refsing fær den som gjeng ut av vegen, den som hatar age, skal døy.
11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol )
Helheim og avgrunn ligg i dagen for Herren, kor mykje meir då menneskje-hjarto. (Sheol )
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
Spottaren likar ikkje at ein lastar honom, til vismenner gjeng han ikkje.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Gladværugt hjarta gjer andlitet ljost, men modet vert brote i hjartesorg.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Vitug manns hjarta søkjer kunnskap, men dåremunn fer berre med narreskap.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Alle ein armings dagar er vonde, men den glade i hjarta hev gjestebod alltid.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Betre er lite med otte for Herren enn eigedom stor med uro attåt.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Betre ei nista av kål med kjærleik til enn gjødde uksen med hat attåt.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
Brålyndt mann valdar trætta, men den toluge stiller kiv.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
Vegen for letingen er som eit klungergjerde, men stigen er brøytt for dei ærlege.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
Ein vis son gjer far sin gleda, men eit dårlegt menneskje vanvyrder mor si.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
Dårskap er gleda for vitlaus mann, men ein vitug mann gjeng beint fram.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
Råder vert til inkjes utan rådleggjing, men med mange rådgjevarar kjem dei i stand.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Mannen gled seg når munnen kann svara, og eit ord i rette tid, kor godt det er!
24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol )
Den vituge gjeng livsens veg uppetter, for han vil sleppa burt frå helheimen der nede. (Sheol )
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Herren riv huset ned for dei ovmodige, men for enkja let han merkesteinen standa.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
Vonde tankar er ei gruv for Herren, men milde ord er reine.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Den vinnekjære fær sitt hus i ulag, men den som hatar mutor, han skal liva.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
Rettferdig tenkjer i sitt hjarta korleis han skal svara, men gudlause let vondskap gøysa ut or munnen.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Langt er Herren burte frå dei gudlause, men bøni frå rettferdige han høyrer.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
Ljos i augo hjarta gled, tidend god gjev merg i beini.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
Det øyra som høyrer på rettleiding til livet, held seg gjerne med vismenn i lag.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Den som vandar age, vanvyrder si sjæl, den som høyrer på rettleiding, vinn seg vit.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
Otte for Herren er age til visdom, og fyre æra gjeng andmykt.