Príslovia 15
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
La risposta dolce acqueta il cruccio; Ma la parola molesta fa montar l'ira.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
La scienza adorna la lingua de' savi; Ma la bocca degli stolti sgorga follia.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Gli occhi del Signore [sono] in ogni luogo; Riguardando i malvagi ed i buoni.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
La medicina della lingua [è] un albero di vita; Ma la sovversione [che avviene] per essa [è simile ad] un fracasso [fatto] dal vento.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
Lo stolto disdegna la correzion di suo padre; Ma chi osserva la riprensione diventerà avveduto.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
Nella casa del giusto [vi sono] di gran facoltà; Ma [vi è] dissipazione nell'entrate dell'empio.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
Le labbra de' savi spandono scienza; Ma non [fa già] così il cuor degli stolti.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
Il sacrificio degli empi [è] cosa abbominevole al Signore; Ma l'orazione degli [uomini] diritti gli [è] cosa grata.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
La via dell'empio [è] cosa abbominevole al Signore; Ma egli ama chi procaccia giustizia.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
La correzione [è] spiacevole a chi lascia la [diritta] via; Chi odia la riprensione morrà.
L'inferno e il luogo della perdizione [son] davanti al Signore; Quanto più i cuori de' figliuoli degli uomini! (Sheol h7585)
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
Lo schernitore non ama che altri lo riprenda, [E] non va a' savi.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Il cuore allegro abbellisce la faccia; Ma per lo cordoglio lo spirito è abbattuto.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Il cuor dell'[uomo] intendente cerca la scienza; Ma la bocca degli stolti si pasce di follia.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Tutti i giorni dell'afflitto [son] cattivi; Ma chi è allegro di cuore [è come in] un convito perpetuo.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Meglio [vale] poco col timor del Signore, Che gran tesoro con turbamento.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Meglio [vale] un pasto d'erbe, ove [sia] amore, Che di bue ingrassato, ove [sia] odio.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
L'uomo iracondo muove contese; Ma chi è lento all'ira acqueta le risse.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
La via del pigro [è] come una siepe di spine; Ma la via degli [uomini] diritti [è] elevata.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
Il figliuol savio rallegra il padre; Ma l'uomo stolto sprezza sua madre.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
La follia [è] allegrezza al[l'uomo] scemo di senno; Ma l'uomo intendente cammina dirittamente.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
I disegni son renduti vani dove non [è] consiglio; Ma sono stabili dove [è] moltitudine di consiglieri.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
L'uomo riceve allegrezza della risposta della sua bocca; E quant'[è] buona una parola [detta] al suo tempo!
La via della vita [va] in su all'uomo intendente, Per ritrarsi dall'inferno [che è] a basso. (Sheol h7585)
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Il Signore spianta la casa de' superbi; Ma stabilisce il confine della vedova.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
I pensieri malvagi [son] cosa abbominevole al Signore; Ma i detti [che gli son] piacevoli [sono] i puri.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Chi è dato a cupidigia dissipa la sua casa; Ma chi odia i presenti viverà.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
Il cuor del giusto medita [ciò che ha] da rispondere; Ma la bocca degli empi sgorga cose malvage.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Il Signore [è] lontano dagli empi; Ma egli esaudisce l'orazione de' giusti.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
La luce degli occhi rallegra il cuore; La buona novella ingrassa le ossa.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
L'orecchio che ascolta la riprensione della vita Dimorerà per mezzo i savi.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Chi schifa la correzione disdegna l'anima sua; Ma chi ascolta la riprensione acquista senno.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
Il timor del Signore [è] ammaestramento di sapienza; E l'umiltà [va] davanti alla gloria.
