Príslovia 15
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
Une douce réponse brise la colère: une parole dure excite la fureur.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
La langue des sages embellit la science; la bouche des insensés fait jaillir la folie.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
En tout lieu, les yeux du Seigneur observent les bons et les méchants.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
La langue pacifique est un arbre de vie; mais celle qui est immodérée brisera l’esprit.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
L’insensé se moque de la discipline de son père; mais celui qui est docile aux réprimandes deviendra plus sage. Dans une abondante justice est une très grande vertu; mais les pensées des méchants seront déracinées.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
La maison du juste est une grande force; et dans les fruits de l’impie il n’y a que trouble.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
Les lèvres des sages répandront la science: le cœur des insensés sera tout à fait différent.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
Les victimes des impies sont abominables au Seigneur, les vœux des justes lui sont agréables.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
C’est une abomination pour le Seigneur, que la voie de l’impie: celui qui suit la justice est aimé de lui.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
La doctrine est odieuse à celui qui abandonne la voie de la vie; celui qui hait les réprimandes mourra.
L’enfer et la perdition sont à nu devant le Seigneur; combien plus les cœurs des fils des hommes? (Sheol h7585)
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
L’homme pernicieux n’aime pas celui qui le reprend, et ne va pas vers les sages.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Un cœur joyeux rassérène le visage; par la tristesse de l’âme, l’esprit est abattu.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Le cœur du sage cherche la doctrine; et la bouche des insensés se repaît d’ignorance.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Tous les jours du pauvre sont mauvais; l’âme tranquille est comme un continuel festin.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Mieux vaut peu avec la crainte du Seigneur que des trésors grands et inépuisables.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Mieux vaut être convié à un repas d’herbes où règne la charité, qu’à manger avec de la haine un veau engraissé.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
L’homme colère excite des querelles; celui qui est patient apaise celles qui étaient déjà suscitées.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
Le chemin des paresseux est comme une haie d’épines; la voie des justes est sans pierre d’achoppement.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
Un fils sage réjouit son père; et un homme insensé méprise sa mère.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
La folie est joie pour l’insensé: et l’homme prudent dirige ses pas.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
Les pensées se dissipent là où il n’y a point de conseil; mais où il y a plusieurs conseillers, elles s’affermissent.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
L’homme se réjouit de la sentence sortie de sa bouche; et la parole opportune est excellente.
Le sentier de la vie est au-dessus de l’homme instruit, afin qu’il se détourne de l’enfer le plus profond. (Sheol h7585)
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Le Seigneur démolira la maison des superbes; et il affermira les bornes du champ de la veuve,
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
C’est l’abomination du Seigneur que les pensées mauvaises; mais la parole pure, très belle, sera affermie par lui.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Celui-là trouble sa maison, qui court après l’avarice; mais celui qui hait les présents vivra. Par la miséricorde et par la foi se purifient les péchés; mais c’est par la crainte du Seigneur que chacun se détourne du mal.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
L’esprit du juste médite l’obéissance: la bouche des impies déborde en mauvais discours.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Le Seigneur est loin des impies; et il exaucera les prières des justes.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
La lumière des yeux réjouit l’âme; la bonne réputation engraisse les os.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
L’oreille qui écoute les réprimandes de vie demeurera au milieu des sages.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Celui qui rejette la discipline méprise son âme: mais celui qui acquiesce aux réprimandes a du cœur.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
La crainte du Seigneur est une discipline de sagesse; et l’humilité précède la gloire.
