Príslovia 15
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
Et mildt Svar dæmper Vrede; men et bittert Ord vækker Fortørnelse.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
De vises Tunge giver god Kundskab, men Daarers Mund udgyder Taabelighed.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Herrens Øjne ere alle Vegne, og de beskue onde og gode.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
Tungens Blidhed er et Livsens Træ; men Forvendthed ved den er Sønderknuselse i Aanden.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
Daaren foragter sin Faders Tugtelse; men den, som agter paa Revselse, handler klogt.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
I den retfærdiges Hus er meget Gods; men der er Forstyrrelse i den ugudeliges Indtægt.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
De vises Læber udstrø Kundskab; men Daarernes Hjerte er ikke saa.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
De ugudeliges Offer er Herren en Vederstyggelighed; men de oprigtiges Bøn er ham en Velbehagelighed.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
De ugudeliges Vej er Herren en Vederstyggelighed; men den, som stræber efter Retfærdighed, elsker han:
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Streng Tugt venter den, som forlader Stien; den, som hader Irettesættelse, skal dø.
Dødsriget og Afgrunden ligge aabenbare for Herren, meget mere Menneskens Børns Hjerter. (Sheol h7585)
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
En Spotter elsker ikke den, som sætter ham i Rette, han gaar ikke til de vise.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Et glad Hjerte gør Ansigtet livligt; men ved Hjertets Bekymring nedslaas Modet.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Den forstandiges Hjerte søger Kundskab, men Daarers Mund finder Behag i Taabelighed.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Alle den elendiges Dage ere onde; men et glad Hjerte er et bestandigt Gæstebud.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Bedre er lidet med Herrens Frygt end stort Liggendefæ med Uro.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Bedre er en Ret grønne Urter, naar der er Kærlighed hos, end en fed Okse, naar der er Had hos.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
En hidsig Mand opvækker Trætte, men en langmodig dæmper Kiv.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
Den lades Vej er som et Tjørnegærde; men de oprigtiges Sti er banet.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
En viis Søn glæder sin Fader; men et daarligt Menneske foragter sin Moder.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
Daarskab er en Glæde for den, som fattes Forstand, men en forstandig Mand vandrer ret frem.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
Anslag blive til intet, naar der ikke er holdt Raad; men hvor der er mange Raadgivere, der bestaa de.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Glæde har en Mand af sin Munds Svar; og et Ord i rette Tid — hvor godt!
Livsens Vej opadtil gaar den forstandige for at undgaa Dødsriget nedadtil. (Sheol h7585)
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Herren nedriver de hovmodiges Hus; men han stadfæster Enkens Landemærke.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
Den ondes Anslag ere Herren en Vederstyggelighed; men Lifligheds Ord ere rene.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Den, som jager efter Vinding, forstyrrer sit Hus; men den, som hader Gaver, skal leve.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
Den retfærdiges Hjerte betænker sig paa at svare; men de ugudeliges Mund udgyder onde Ting.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Herren er langt borte fra de ugudelige, men hører de retfærdiges Bøn.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
Lys for Øjnene glæder Hjertet; et godt Budskab giver Marv i Benene.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
Det Øre, som hører efter Irettesættelse til Livet, han tager Bo midt iblandt de vise.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Den, som lader Tugt fare, foragter sin Sjæl; men den, som hører efter Irettesættelse, forhverver sig Forstand.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
Herrens Frygt er Tugt til Visdom, og Ydmyghed gaar foran Ære.
