Príslovia 14

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.