Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Мудра жена зида кућу своју, а луда својим рукама раскопава.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Ко ходи право, боји се Господа; а ко је опак на својим путевима, презире Га.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
У устима је безбожниковим прут охолости, а мудре чувају уста њихова.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Где нема волова, чисте су јасле; а обилата је летина од силе воловске.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Истинит сведок не лаже, а лажан сведок говори лаж.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Подсмевач тражи мудрост, и не находи је; а разумном је знање лако наћи.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Иди од човека безумног, јер нећеш чути паметне речи.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Мудрост је паметног да пази на пут свој, а безумље је безумних превара.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Безумнима је шала грех, а међу праведнима је добра воља.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Срце свачије зна јад душе своје; и у весеље његово не меша се други.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Дом безбожнички раскопаће се, а колиба праведних цветаће.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Неки се пут чини човеку прав, а крај му је пут к смрти.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
И од смеха боли срце, и весељу крај бива жалост.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Путева својих наситиће се ко је изопаченог срца, али га се клони човек добар.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Луд верује свашта, а паметан пази на своје кораке.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Мудар се боји и уклања се од зла, а безуман навире и слободан је.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Нагао човек чини безумље, а пакостан је човек мрзак.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Луди наслеђује безумље, а разборити венчава се знањем.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Клањају се зли пред добрима и безбожни на вратима праведног.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Убоги је мрзак и пријатељу свом, а богати имају много пријатеља.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Ко презире ближњег свог греши; а ко је милостив убогима, благо њему.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Који смишљају зло, не лутају ли? А милост и вера биће онима који смишљају добро.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
У сваком труду има добитка, а говор уснама само је сиромаштво.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Мудрима је венац богатство њихово, а безумље безумних остаје безумље.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Истинит сведок избавља душе, а лажан говори превару.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
У страху је Господњем јако поуздање, и синовима је уточиште.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Страх је Господњи извор животу да се човек сачува од пругала смртних.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
У мноштву је народа слава цару; а кад нестаје народа, пропаст је владаоцу.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Ко је спор на гнев, велика је разума; а ко је нагао показује лудост.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Живот је телу срце здраво, а завист је трулеж у костима.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Ко чини криво убогоме, срамоти Створитеља његовог; а поштује Га ко је милостив сиромаху.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
За зло своје повргнуће се безбожник, а праведник нада се и на самрти.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
Мудрост почива у срцу разумног човека, а шта је у безумнима познаје се.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Правда подиже народ, а грех је срамота народима.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Мио је цару разуман слуга, али на срамотног гневи се.
