Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Toda mulher sábia edifica sua casa; porém a tola a derruba com suas mãos.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Aquele que anda corretamente teme ao SENHOR; mas o que se desvia de seus caminhos o despreza.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
Na boca do tolo está a vara da arrogância, porém os lábios dos sábios os protegem.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Não havendo bois, o celeiro fica limpo; mas pela força do boi há uma colheita abundante.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
A testemunha verdadeira não mentirá, mas a testemunha falsa declara mentiras.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
O zombador busca sabedoria, mas não [acha] nenhuma; mas o conhecimento é fácil para o prudente.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Afasta-te do homem tolo, porque [nele] não encontrarás lábios inteligentes.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
A sabedoria do prudente é entender seu caminho; mas a loucura dos tolos é engano.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Os tolos zombam da culpa, mas entre os corretos está o favor.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
O coração conhece sua [própria] amargura, e o estranho não pode partilhar sua alegria.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
A casa dos perversos será destruída, mas a tenda dos corretos florescerá.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Há um caminho que [parece] correto para o homem, porém o fim dele são caminhos de morte.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Até no riso o coração terá dor, e o fim da alegria é a tristeza.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Quem se desvia de coração será cheio de seus próprios caminhos, porém o homem de bem [será recompensado] pelos seus.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
O ingênuo crê em toda palavra, mas o prudente pensa cuidadosamente sobre seus passos.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
O sábio teme, e se afasta do mal; porém o tolo se precipita e se acha seguro.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Quem se ira rapidamente faz loucuras, e o homem de maus pensamentos será odiado.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Os ingênuos herdarão a tolice, mas os prudentes serão coroados [com] o conhecimento.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Os maus se inclinarão perante a face dos bons, e os perversos diante das portas do justo.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
O pobre é odiado até pelo seu próximo, porém os amigos dos ricos são muitos.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Quem despreza a seu próximo, peca; mas aquele que demonstra misericórdia aos humildes [é] bem-aventurado.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Por acaso não andam errados os que tramam o mal? Mas [há] bondade e fidelidade para os que planejam o bem.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Em todo trabalho cansativo há proveito, mas o falar dos lábios só [leva] à pobreza.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
A coroa dos sábios é a sua riqueza; a loucura dos tolos é loucura.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
A testemunha verdadeira livra almas, mas aquele que declara mentiras é enganador.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
No temor ao SENHOR [há] forte confiança; e será refúgio para seus filhos.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
O temor ao SENHOR é manancial de vida, para se desviar dos laços da morte.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Na multidão do povo está a honra do rei, mas a falta de gente é a ruína do príncipe.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Quem demora para se irar tem muito entendimento, mas aquele de espírito impetuoso exalta a loucura.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
O coração em paz é vida para o corpo, mas a inveja é [como] podridão nos ossos.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Quem oprime ao pobre insulta ao seu Criador; mas aquele que mostra compaixão ao necessitado o honra.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Por sua malícia, o perverso é excluído; porém o justo [até] em sua morte mantém a confiança.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
No coração do prudente repousa a sabedoria; mas ela será conhecida até entre os tolos.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
A justiça exalta a nação, mas o pecado é a desgraça dos povos.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
O rei se agrada do seu servo prudente; porém ele mostrará seu furor ao causador de vergonha.
