Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
[Sapiens mulier ædificat domum suam; insipiens exstructam quoque manibus destruet.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Ambulans recto itinere, et timens Deum, despicitur ab eo qui infami graditur via.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
In ore stulti virga superbiæ; labia autem sapientium custodiunt eos.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Ubi non sunt boves, præsepe vacuum est; ubi autem plurimæ segetes, ibi manifesta est fortitudo bovis.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Testis fidelis non mentitur; profert autem mendacium dolosus testis.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Quærit derisor sapientiam, et non invenit; doctrina prudentium facilis.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Vade contra virum stultum, et nescit labia prudentiæ.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Sapientia callidi est intelligere viam suam, et imprudentia stultorum errans.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Stultus illudet peccatum, et inter justos morabitur gratia.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Cor quod novit amaritudinem animæ suæ, in gaudio ejus non miscebitur extraneus.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Domus impiorum delebitur: tabernacula vero justorum germinabunt.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Est via quæ videtur homini justa, novissima autem ejus deducunt ad mortem.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Risus dolore miscebitur, et extrema gaudii luctus occupat.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Viis suis replebitur stultus, et super eum erit vir bonus.]
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
[Innocens credit omni verbo; astutus considerat gressus suos. Filio doloso nihil erit boni; servo autem sapienti prosperi erunt actus, et dirigetur via ejus.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Sapiens timet, et declinat a malo; stultus transilit, et confidit.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Impatiens operabitur stultitiam, et vir versutus odiosus est.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Possidebunt parvuli stultitiam, et exspectabunt astuti scientiam.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Jacebunt mali ante bonos, et impii ante portas justorum.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Etiam proximo suo pauper odiosus erit: amici vero divitum multi.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Qui despicit proximum suum peccat; qui autem miseretur pauperis beatus erit. Qui credit in Domino misericordiam diligit.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Errant qui operantur malum; misericordia et veritas præparant bona.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
In omni opere erit abundantia; ubi autem verba sunt plurima, ibi frequenter egestas.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Corona sapientium divitiæ eorum; fatuitas stultorum imprudentia.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Liberat animas testis fidelis, et profert mendacia versipellis.]
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
[In timore Domini fiducia fortitudinis, et filiis ejus erit spes.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Timor Domini fons vitæ, ut declinent a ruina mortis.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
In multitudine populi dignitas regis, et in paucitate plebis ignominia principis.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Qui patiens est multa gubernatur prudentia; qui autem impatiens est exaltat stultitiam suam.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Vita carnium sanitas cordis; putredo ossium invidia.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Qui calumniatur egentem exprobrat factori ejus; honorat autem eum qui miseretur pauperis.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
In malitia sua expelletur impius: sperat autem justus in morte sua.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
In corde prudentis requiescit sapientia, et indoctos quosque erudiet.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Justitia elevat gentem; miseros autem facit populos peccatum.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Acceptus est regi minister intelligens; iracundiam ejus inutilis sustinebit.]
