< Príslovia 14 >

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
La sapienza di una massaia costruisce la casa, la stoltezza la demolisce con le mani.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Chi procede con rettitudine teme il Signore, chi si scosta dalle sue vie lo disprezza.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
Nella bocca dello stolto c'è il germoglio della superbia, ma le labbra dei saggi sono la loro salvaguardia.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Senza buoi, niente grano, l'abbondanza del raccolto sta nel vigore del toro.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Il testimone vero non mentisce, quello falso spira menzogne.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Il beffardo ricerca la sapienza ma invano, la scienza è cosa facile per il prudente.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Allontànati dall'uomo stolto, e non ignorerai le labbra sapienti.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
La sapienza dell'accorto sta nel capire la sua via, ma la stoltezza degli sciocchi è inganno.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Fra gli stolti risiede la colpa, fra gli uomini retti la benevolenza.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Il cuore conosce la propria amarezza e alla sua gioia non partecipa l'estraneo.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
La casa degli empi rovinerà, ma la tenda degli uomini retti avrà successo.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
C'è una via che sembra diritta a qualcuno, ma sbocca in sentieri di morte.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Anche fra il riso il cuore prova dolore e la gioia può finire in pena.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Chi è instabile si sazierà dei frutti della sua condotta, l'uomo dabbene si sazierà delle sue opere.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
L'ingenuo crede quanto gli dici, l'accorto controlla i propri passi.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Il saggio teme e sta lontano dal male, lo stolto è insolente e presuntuoso.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
L'iracondo commette sciocchezze, il riflessivo sopporta.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Gli inesperti erediteranno la stoltezza, i prudenti si coroneranno di scienza.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
I malvagi si inchinano davanti ai buoni, gli empi davanti alle porte del giusto.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Il povero è odioso anche al suo amico, numerosi sono gli amici del ricco.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Chi disprezza il prossimo pecca, beato chi ha pietà degli umili.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Non errano forse quelli che compiono il male? Benevolenza e favore per quanti compiono il bene.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
In ogni fatica c'è un vantaggio, ma la loquacità produce solo miseria.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Corona dei saggi è la loro accortezza, corona degli stolti la loro stoltezza.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Salvatore di vite è un testimone vero; chi spaccia menzogne è un impostore.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
Nel timore del Signore è la fiducia del forte; per i suoi figli egli sarà un rifugio.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Il timore del Signore è fonte di vita, per evitare i lacci della morte.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Un popolo numeroso è la gloria del re; la scarsità di gente è la rovina del principe.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Il paziente ha grande prudenza, l'iracondo mostra stoltezza.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Un cuore tranquillo è la vita di tutto il corpo, l'invidia è la carie delle ossa.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Chi opprime il povero offende il suo creatore, chi ha pietà del misero lo onora.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Dalla propria malvagità è travolto l'empio, il giusto ha un rifugio nella propria integrità.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
In un cuore assennato risiede la sapienza, ma in seno agli stolti può scoprirsi?
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
La giustizia fa onore a una nazione, ma il peccato segna il declino dei popoli.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Il favore del re è per il ministro intelligente, il suo sdegno è per chi lo disonora.

< Príslovia 14 >