Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
La sagesse des femmes édifie la maison; leur folie la renverse de ses propres mains.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Qui craint l’Eternel va droit son chemin; qui le méprise suit des voies obliques.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
Dans la bouche de l’insensé éclôt l’orgueil; mais les lèvres des sages les en préservent.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Faute de bétail, le râtelier reste vide; c’est la vigueur du bœuf qui produit les riches moissons.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Un témoin loyal ne ment pas; un témoin mensonger n’exhale que faussetés.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Le persifleur recherche la sagesse: elle lui échappe; mais le savoir est facilement abordable à l’homme intelligent.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Quand tu te sépareras d’un homme sot, tu n’auras pas appris ce que c’est que des lèvres raisonnables.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
C’Est une sagesse chez l’homme prudent de bien discerner sa voie; la sottise des fous est une cause de tromperie.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Le péché se joue des insensés; parmi les hommes droits règne le contentement.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Le cœur seul sent l’amertume qui l’envahit; de même ses joies, l’étranger n’y est pour rien.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
La maison des méchants sera ruinée; la tente des hommes droits est florissante.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Tel chemin se présente tout uni devant l’homme et, finalement, il conduit à la mort.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Même dans le rire le cœur peut souffrir, et la joie elle-même finit en tristesse.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Un cœur dévoyé recueille le fruit de sa conduite; et l’homme de bien trouve sa satisfaction en lui-même.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Le niais croit tout; l’homme réfléchi considère chacun de ses pas.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Le sage est craintif et évite le mal; le sot se laisse entraîner et se croit en sûreté.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Un homme prompt à la colère fait des sottises; l’homme fertile en roueries s’attire la haine.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Les niais ont en partage la sottise; la raison est la couronne des gens avisés.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Les méchants baissent la tête devant les bons; et les impies se tiennent à la porte du juste.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Même pour son intime le pauvre est un objet d’antipathie; mais nombreux sont les amis du riche.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Qui méprise son prochain est fautif; mais heureux qui prend pitié des humbles!
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Certes, ils font fausse route, ceux qui machinent le mal; amour et bienveillance récompensent ceux qui méditent le bien.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Tout effort sérieux donne du profit; les vaines paroles ne causent que des pertes.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Pour les sages la richesse est une couronne; la folie des sots reste toujours folie.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Un témoin véridique sauve des existences; un témoin déloyal débite des faussetés.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
La crainte de l’Eternel vaut une place forte; on en fait un abri pour ses enfants.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
La crainte de l’Eternel est une source de vie; elle éloigne des pièges de la mort.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Quand la nation s’accroit, c’est une gloire pour le roi; quand la population vient à manquer, c’est une ruine pour le prince.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Etre longanime, c’est faire preuve de grande intelligence; se montrer irascible, c’est mettre en relief sa sottise.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Un cœur paisible est un gage de vie pour le corps mais la jalousie est la carie des os.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Qui opprime le pauvre outrage son Créateur; qui a pitié de l’indigent l’honore.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Le méchant est accablé par son malheur; le juste a confiance jusque dans la mort.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
La sagesse réside dans un cœur intelligent; elle se fait remarquer parmi les sots.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
La justice grandit une nation; le crime est l’opprobre des peuples.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
La faveur du roi va au serviteur intelligent; celui qui agit sans vergogne est l’objet de sa colère.
