Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Mudar sin sluša nastavu oca svojega; a potsmjevaè ne sluša ukora.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Od ploda usta svojih svaki æe jesti dobro, a duša nevaljalijeh ljudi nasilje.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Ko èuva usta svoja, èuva svoju dušu; ko razvaljuje usne, propada.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Željna je duša ljenivèeva, ali nema ništa; a duša vrijednijeh ljudi obogatiæe se.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Na lažnu rijeè mrzi pravednik; a bezbožnik se mrazi i sramoti.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Pravda èuva onoga koji hodi bezazleno; a bezbožnost obara grješnika.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Ima ko se gradi bogat a nema ništa, i ko se gradi siromah a ima veliko blago.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Otkup je za život èovjeku bogatstvo njegovo, a siromah ne sluša prijetnje.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Vidjelo pravednièko svijetli se, a žižak bezbožnièki ugasiæe se.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Od oholosti biva samo svaða, a koji primaju svjet, u njih je mudrost.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Blago koje se taštinom teèe umaljava se, a ko sabira rukom, umnožava.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Dugo nadanje mori srce, i želja je ispunjena drvo životno.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Ko prezire rijeè sam sebi udi; a ko se boji zapovijesti, platiæe mu se.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Nauka je mudroga izvor životni da se saèuva prugala smrtnijeh.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Dobar razum daje ljubav, a put je bezakonièki hrapav.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Svaki pametan èovjek radi s razumom, a bezuman raznosi bezumlje.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Glasnik bezbožan pada u zlo, a vjeran je poslanik lijek.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Siromaštvo i sramota doæi æe na onoga koji odbacuje nastavu; a ko èuva karanje, proslaviæe se.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Ispunjena je želja slast duši, a bezumnima je mrsko otstupiti oda zla.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Ko hodi s mudrima postaje mudar, a ko se druži s bezumnicima postaje gori.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Grješnike goni zlo, a pravednicima se vraæa dobro.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Dobar èovjek ostavlja našljedstvo sinovima sinova svojih, a grješnikovo imanje èuva se pravedniku.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Izobila hrane ima na njivi siromaškoj, a ima ko propada sa zle uprave.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Ko žali prut, mrzi na sina svojega; a ko ga ljubi, kara ga za vremena.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Pravednik jede, i sita mu je duša; a trbuh bezbožnicima nema dosta.
