Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Den vise son let seg aga av far sin, men spottaren høyrer ikkje på skjenn.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Sjølv fær ein godt av den frukt som munnen ber, men hugen åt svikarar stend etter vald.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Den som agtar munnen sin, varar si sjæl, men gapen fær seg ei ulukka.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Hugen i letingen lyster og fær ikkje noko, hugen i strævsame folk fær rikleg mette.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Den rettferdige hatar ljugarord, men den gudlause fer stygt og skamleg åt.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Rettferd varar den som fer ulastande, men gudløysa feller den som gjer synd.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Mang ein ter seg rik og eig då inkje, ein annan ter seg fatig og eig mykje.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Mannsens rikdom er ein løysepeng for livet hans, men fatigmannen fær inkje trugsmål høyra.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Ljoset åt dei rettferdige brenn lystigt, men lampa åt ugudlege vil slokna.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Med ovmod veld ein berre trætta, men hjå deim som tek mot råd, er visdom.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Lettfengen rikdom minkar, men sankar du smått um senn, fær du meir og meir.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Langdrøg von gjer hjarta sjukt, men uppfyllt ynskje er eit livsens tre.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Den som vanvyrder ordet, tyner seg sjølv, men den som ottast bodordet, fær løn.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Vismanns læra er livsens kjelda, so ein slepp undan frå daudesnaror.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Godt vit gjev manntekkje, men hard er vegen som svikarar gjeng.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Kvar som er klok, fer fram med vit, men ein dåre briskar seg med dårskap.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Ein gudlaus sendemann fell i ulukka, men trufast bodberar er lækjedom.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Armod og skam fær den som viser age ifrå seg, men den som agtar på refsing, vinn æra.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Uppfyllt ynskje er søtt for sjæli, men å vika frå vondt er ei gruv for dårar.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Gakk saman med dei vise, so vert du vis, men ilag med dårar gjeng det deg ille.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Ulukka forfylgjer syndarar, men rettferdige fær godt til løn.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Den gode let etter seg arv til barneborn, men det syndaren eig, er gøymt åt den rettferdige.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Fatigfolks nybrot gjev rikeleg føda, men mang ein vert tynt ved urettferd.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Den som sparer riset sitt, hatar son sin, men den som elskar han, tuktar honom tidleg.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Rettferdige hev mat til å metta seg på, men gudlause gjeng med magen tom.
