Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
En vis sønn hører på sin fars tilrettevisning, men en spotter hører ikke på irettesettelse.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Av sin munns frukt nyter en mann godt, men de troløses hu står til vold.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Den som vokter sin munn, bevarer sitt liv; den som lukker sine leber vidt op, ham blir det til ulykke.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Den late attrår og får intet, men de flittige næres rikelig.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Den rettferdige hater løgnaktige ord, men den ugudelige gjør det som ondt og skammelig er.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Rettferdighet verner den som lever ustraffelig, men ugudelighet feller den som gjør synd.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Den ene ter sig som en rik mann og har dog slett ingen ting, og den andre ter sig som en fattig mann og har dog meget gods.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
En manns rikdom er løsepenger for hans liv, men den fattige er det ingen som truer.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
De rettferdiges lys skinner lystig, men de ugudeliges lampe slukner.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Ved overmot voldes bare trette, men hos dem som lar sig råde, er visdom.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Lett vunnet rikdom minker, men den som samler litt efter litt, øker sitt gods.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Langvarig venting gjør hjertet sykt, men et opfylt ønske er et livsens tre.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Den som forakter ordet, ødelegger sig selv; men den som frykter budet, han får lønn.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Den vises lære er en livsens kilde, ved den slipper en fra dødens snarer.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Ved god forstand vinner en menneskenes yndest, men de troløses vei er hård.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Hver den som er klok, går frem med forstand, men en dåre utbreder dårskap.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Et ugudelig sendebud faller i ulykke, men et trofast bud er lægedom.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Armod og skam får den som ikke vil vite av tukt; men den som akter på refselse, blir æret.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Opfylt ønske er søtt for sjelen, men å holde sig fra det onde er en vederstyggelighet for dårer.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Søk omgang med de vise, og du skal bli vis; men dårers venn går det ille.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Ulykke forfølger syndere, men rettferdige lønnes med godt.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Den gode efterlater arv til barnebarn, men synderens gods er gjemt til den rettferdige.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
De fattiges nyland gir meget føde; men mangen rykkes bort fordi han ikke gjør det som rett er.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Den som sparer sitt ris, hater sin sønn; men den som elsker ham, tukter ham tidlig.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Den rettferdige eter så han blir mett, men de ugudeliges buk blir tom.
