Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Mudar sin sluša naputak očev, a podsmjevač ne sluša ukora.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Od ploda usta svojih uživa čovjek sreću, a srce je nevjernika puno nasilja.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Tko čuva usta svoja, čuva život svoj, a tko nesmotreno zbori, o glavu mu je.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Uzaludna je žudnja lijenčine, a ispunit će se želja marljivih.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Pravednik mrzi na lažljivu riječ, a opaki goji mržnju i sramotu.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Pravda čuva pobožna, a opake grijeh obara.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Netko se gradi bogatim, a ništa nema, netko se gradi siromašnim, a ima veliko bogatstvo.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Otkup života bogatstvo je čovjeku; a siromah ne sluša opomene.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Svjetlost pravednička blistavo sja, a svjetiljka opakih gasi se.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Oholost rađa samo svađu, a mudrost je u onih koji primaju savjet.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Naglo stečeno bogatstvo iščezava, a tko sabire pomalo, biva bogat.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Predugo očekivanje ubija srce, a ispunjena želja drvo je života.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Tko riječ prezire, taj propada, a tko poštiva zapovijedi, plaću dobiva.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Pouka mudračeva izvor je životni, ona izbavlja od zamke smrti.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Uvid u dobro pribavlja milost, a put bezbožnika hrapav je.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Svatko pametan djeluje promišljeno, a bezumnik se hvališe svojom ludošću.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Zao glasnik zapada u zlo, a vjeran poslanik donosi spasenje.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Siromaštvo i sramota onomu tko odbija pouku, a tko ukor prima, doći će do časti.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Slatka je duši ispunjena želja, a bezumnicima je mrsko kloniti se oda zla.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Druži se s mudrima, i postat ćeš mudar, a tko se drži bezumnika, postaje opak.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Grešnika progoni zlo, a dobro je nagrada pravednima.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Valjan čovjek ostavlja baštinu unucima, a bogatstvo se grešnikovo čuva pravedniku.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Izobilje je hrane na krčevini siromaškoj, a ima i tko propada s nepravde.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Tko štedi šibu, mrzi na sina svog, a tko ga ljubi, na vrijeme ga opominje.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Pravednik ima jela do sitosti, a trbuh opakih poznaje oskudicu.
