Príslovia 12
1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
Den som elskar age, elskar kunnskap, men den som hatar refsing, han er fåvis.
2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
Den gode vinn seg hugnad hjå Herren, men den meinsløge fordømer han.
3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
Ingen mann vert stød av gudløysa, men roti åt rettferdige kann ingen rikka.
4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
Ei fagna kona er ein krans for mannen sin, eit skjemda ting er fæl som ròt i beini hans.
5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
Tankar hjå rettferdige tenkjer er det som rett er, dei råder som ugudlege legg upp, er svik.
6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
Ordi hjå ugudlege gjeng ut på luring etter blod, men ærlege vert berga ved sin munn.
7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
Ugudlege vert kasta i koll, og so er det ute med deim, men rettferdige folks hus stend fast.
8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
Ein mann fær ros alt etter som vitet hans er, men den ranglyndte kjem i vanvyrdnad.
9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
Betre småmann med ein tenar enn låst vera storkar og ikkje ha mat.
10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
Den rettferdige veit korleis buskapen har det, men hardt er hjarta hjå ugudlege folk.
11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
Den som dyrkar si jord, fær mette av brød, den som fer etter fåfengde ting, er fåvis.
12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
Ein gudlaus hev hug til vonde folks garn, men roti åt rettferdige gjev frukt.
13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
Lippe-synd er snara vond, men den rettferdige slepp ut or trengsla.
14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
Av sin munns frukt fær ein mann sin gode mette, og eit menneskje fær att det han hev gjort med sine hender.
15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
Uvitingen held sin eigen veg for den rette, men den vise høyrer på råd.
16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
Når uvitingen er vreid, vert det kjent same dagen, men den kloke løyner skjemsla.
17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
Den som andar ærlegskap, segjer det som rett er, men det falske vitnet talar svik.
18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
Mang ein fer med svall som sverdstyng; men tunga åt dei vise, ho er lækjedom.
19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
Sanningslippa held seg æveleg, men falske tunga berre i ein augneblink.
20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
Svik er i deira hjarta som smider vondt i hop, men dei som rå’r til fred, hev gleda.
21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
Inkje vondt den rettferdige råkar, men gudlause fær ulukka i fullaste mål.
22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
Ei stygja for Herren er ljugarlippor, men han likar deim som fer fram med truskap.
23 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
Ein klok mann løynar kunnskap, men dåre-hjarta ropar ut vitløysa.
24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
Strævsam hand kjem upp til herrevelde, men leta fører til trældom.
25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
Sorg i mannens hjarta bøygjer det ned, men eit godt ord gjev det gleda.
26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
Den rettferdige rettleider næsten sin, men vegen åt gudlause fører deim vilt.
27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
Letingen steikjer ikkje si veidn, men annsemd er rikdom so dyr for menneskja.
28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
På rettferds stig er liv, og gonga på vegen gjeng ikkje til dauden.
