Príslovia 12
1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
Wer Mahnung liebt, liebt auch Erkenntnis; wer aber Rüge haßt, ist töricht.
2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
Der gute Mann erhält vom Herrn, was er für's Leben braucht, der Bauernfänger nur erschwindelt es.
3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
Kein Mensch kommt zum Bestand durch Frevel; der Frommen Wurzel aber wanket nicht.
4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
Ein wackeres Weib ist seinem Gatten eine Krone; ein schändliches ist ihm wie Wurmfraß in den Knochen.
5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
Gedanken frommer Leute zielen auf das Recht, der Frevler Pläne auf Betrug.
6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
Der Frevler Worte stellen selbst dem Blute nach; der Frommen Mund errettet es.
7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
Wenn Frevler stürzen, daß sie nicht mehr sind, dann hat der Frommen Haus Bestand.
8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
Gelobt wird nach der Klugheit Maß ein Mann; doch der verschrobenen Verstandes, wird verachtet.
9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
Weit besser, wer geringen Stands, doch einen Sklaven halten kann, als wer sich vornehm dünkt und brotlos ist.
10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
Der Fromme sorgt sich für sein Vieh, für alles, was ihm not tut; das Herz des Bösen aber ist erbarmungslos.
11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
Wer seinen Acker baut, hat Brot in Fülle; wer nichtigen Dingen nachgeht, ist ein Tor.
12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
Der Bösen Höhen ist des Frevlers Wunsch; die Frommen aber gründen tief.
13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
Durch Widerspruch fängt sich der Frevler; der Not entkommt der Fromme.
14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
Der Edelmann labt sich an schönen Reden; entlohnt wird der Gewöhnliche für seiner Hände Werk.
15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
Dem Toren scheint sein Weg der richtige; der Weise aber hört auf Rat.
16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
Ein Tor läßt seinen Zorn den ganzen Tag durch merken: doch den Verdruß verbirgt der Kluge.
17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
Wer Wahrheit meldet, spricht, was sich bewährt: ein falscher Zeuge macht Enttäuschung.
18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
Gar manche führen Reden gleich den Stichen eines Schwerts; doch Heilung bringt des Weisen Zunge.
19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
Wahrheitsgemäße Rede hat für immer Geltung; nur einen Augenblick behauptet sich die falsche.
20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
Enttäuschung kommt ins Herz der Unheilplanenden, doch Freude denen, die das Wohlergehen fördern.
21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
Dem Frommen fällt nie Böses ein; die Frevler aber sind voll Bosheit.
22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
Ein Greuel für den Herrn sind falsche Lippen; doch die wahrhaftig handeln, sind ihm angenehm.
23 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
Ein kluger Mann verbirgt sein Wissen; das Herz der Toren sprudelt Törichtes hervor.
24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
Die Hand der Fleißigen wird herrschen; die lässige wird fronen müssen.
25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
Ein Kummer in des Menschen Herzen drückt es nieder; ein freundlich Wort verwandelt es in Fröhlichkeit.
26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
Der Fromme sucht und findet seine Nahrung; der Weg der Frevler führt sie irre.
27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
Die Faulheit bringt nicht ihre Nahrung auf, der Fleißige jedoch ein groß Vermögen.
28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
Zum Leben kommt man auf der Tugend Pfad; der Weg des Truges führt zum Tode.
